Pseudopoema na kouzelné sluchátko

Urobil jsem si malý test-

zavolá někdo ještě dnes?

černá hodinka utíká...

když tu náhle slyším budíka.

 

Budík nebo mobil-je to putna stejné

někdo se mnou mluvit chce-zřejmě

budíka dám si tedy k uchu

a urobím testík svému sluchu.

 

Haló, haló, že by dneska bylo soirée?

no tak s tim si běžte do háje

to jsem měl použít coby odpověď,

jenže holt když chci lidem vyhovět...

 

Jak vy k já, tak já k vy, volám dál

nikdo nezvedá-a já jsem král

Horáčkovy Sody, sody okolností..

stejně jednou skončim na předmostí.

 

Zas mám v ruce žiletku-uf, že by na žíly..

ale na zmáčknutí toho krámu mám ještě síly-

haló, haló, slyším dobře, že by omluva?

ach, má volající, hází se na tebe samá pomluva!

 

No, tak dobře, nemůžeš, někomu to přijde vhod

až ve věži z roku MD vyšlapem na poslední vchod

tak pak potom přijde možná repete

a každý si před svým prahem zamete.

 

JAKO NAPOSLED!

 

Ne, realita je vskutku un peu autre,

kdo  nám rozdává ty karty je pěknej lotr

míchá, míchá, věž je fuč a náhle

vnuknutí (Zuzky) nás na biliár táhne.

 

Hezky se to šťouchá v tom dusném oparu

pač ani Spradka dnes nevidím u baru

hlavně, že jsme skorem všichni spolu

a v mysli opékáme naši alma mater školu.

 

Á, další vnuknutí-jmenovat radši nebudu

za ten ehm-nápad bych ho hodil do sudu

ve Slovanském domě náhle zamluveno lístků pět

hezky nám to míchá někdo v Horáčkově Penziónu Svět.

 

Už potřetí dnes beru mobil do ruky

aspoň že já jsem ušetřen vnuknutí

Amélie ostentativně mobil nezvedá

slušně řečeno je to pěkná nezbeda.

 

Pardon, asi jí křivdím, pracujícímu děvčeti

jenže když tý holce voláte už potřetí..

haló, konečně, pojeď s námi do kina

nebo si myslíš, že to nebude psina?

 

JAKO NAPOSLED!

 

Zelená krabice už absolvuje známou trasu

jenom kdyby to tak neškubalo, k ďasu

chápu, že věk počítá od roku sedmdesát pět

a ke všemu je na  kliku-a to není co závidět.

 

Haló, no tak pojeď, bude to zábava

jaká je asi v Praze nyní doprava?

ne, ne, nejedu, díš rezolutně

a v krabici je nám z tebe smutně.

 

Nicméně život kluše dál, jsme čtyři

a i stou tvou absencí se člověk smíří

za chvíli kolem nás projedeš v autobuse

ale jenom tiráky potkáváme zatím v kuse.

 

Jenomže...za pár minut nastává změna

ty v neřešitelné situaci uvězněna

Karlovi v autobuse řekneš adieu,

kdyby tě u tý benzínky viděla Marie!

 

Takže, jedeš, přemluvená, bezva,

jenže něco zvoní, já bych se radš  neznal

kdybych to nechal zvonit do ztracena

možná by nás byla ušetřena jistá změna.

 

Haló, my jsme jeli do Prahy, jsme na půli cestě

to ti to tak vadí, žes zůstala v onom městě?

tvůj polohlas najednou zní ráznou ironií

proč mám náhle asociace klubka zmijí?

 

Jedna nechtěla, jede, druhá chtěla, nejede..haha

ještě stopnout nerozhodnou u benzínky a je tu Praha

časová smyčka se stahuje-houšť a houšť

mít tak pistoli a zmáčknout spoušť...

 

Krabice se spěšně zaparkuje pod mostem

teď teprve se otevírá brána radostem

honem splašit lístky do metra

pokuta navíc by s námi zametla.

 

Lidí pět, lístků čtyři, jsme komplet vcelku

ač ve vagonu, marné je čekání na znělku

ukončete prosím výstup a nástup!

ten řídící debil si měl sehnat zástup.

 

Ve vozíku se to sedí hladce

jeden záchvěv blesku teď věnuji Katce

její nehrané potěšení nezná meze

snad nás konečně ten blb někam sveze.

 

Úporná přání byla vyslyšena

nebo že by ten vozík převzala žena?

nebo řidice zaměstnala atestace

Florenc, to je naše finální štace.

 

RYchle, honem, poj´dme vzhůru hnedle

na Bílé labuti se skví ověšená jedle

naši skupinu však čeká selekce

dle toho, kdo se chce dočkat projekce.

 

Dva plus jedna napínají běhy nejvíce

zatímco zbytek kráčí jako slepice

nicméně čas nám vyšel záhadně vstříc

a pět lístků vyskočí na popud klávesnic.

 

Tu se nám struktura soirée hroutí,

Amála na schodech hlavou kroutí

její výčitky jsou už trochu passé,

tak proč si připadám jak před porážkou prase..

 

Jízlivé pohledy vystřelují šípy

jenže pozdě, hélas, jsme lapeni v síti

kinosál číslo dvě máme k dispozici

kdyby tam aspoň nebyli ty naturščici.

 

Tak už sedíme a jsme jedna rodina

účast zde je nevratně povinná

Vánoce-musíme být spolu-Amála říká

tak proč se na mě dívá jak na podvodníka...

 

A pak fraška slibně začíná

vydržíme to, když jsme ta rodina

Či liu mao ku s ma Feng-Čuej

TI Piao Mon LO Liang ju čchieej.

 

Stella, Iva´, Sabina..

taky jedna rodina

vy parchanti debilní,

i Jakub je z vás senilní.

 

Plátěná zábava končí za sto minut cirka

jediná imprese z toho-služebná Cilka

proměněná chladně jako kráva

kdo pak říkal, že nám chybí tráva?

 

Hodinky ukazují něco přes půl a

poslední metro jede v nula nula nula nula

a výčitky jsou přerušeny spěchem

kdo je troska, nestačí teď s dechem

 

Poslední metro na nás počkalo

a pak už se toho moc nestaloj

jen já mezi mlýnskými kameny

z obou stran obklopen rameny.

 

Jedno rameno volá Adolfovi..

 

RADŠI AŽ ZA TÝDEN..

 

UŽ NE ZNOVA

 

---