Bomba v jižním Španělsku

       Na mou otázku, kdy přijedou, mi bylo řečeno, že odpoledne. Aha.... V mém pojetí času, začíná odpoledne po poledni. Kolegyně mi ale vysvětlila, že tady můžu počítat nejdříve ve čtyři. Spíše v pět.... To by šlo. Snad v práci stihnu i provést nějaké experimenty. Před třetí tedy vyrážím z university autobusem, který neví, co je jízdní řád. Pohoda....to ještě stihnu oběd v Cervezerii před domem.

       Chci si dát nějakou rybu a svěřuju se s tím vkusnou angličtinou místní krásné číšnici. Odpovídá mi plynulou španělštinou, že se jde zeptat, jestli to, na co ukazuju a sveřepě opakuju "FISH? FISH?",...je skutečně ryba. Pak řekne, že jo, že je to kalamár....ok, nemá cenu jí v téhle babylonské situaci vysvětlovat rozdíl mezi sépiema a rybama. Tak zkusím ukázat na jiné slovo v menu se svým tázavým: "Fish?". Opět se jde zeptat do kuchyně. Dobrá tedy. Nechávám notebook na zahrádce a jdu sama ke kuchyni. Přece jen kluci plynárenští můžou přijet kdykoliv. Shluk číšníku jde řešit mé požadavky. Po mém všudesměřujícím: "Do you speak English?", mi jeden mladý camarero přikývne: "Yes...". "Great! Please, I want a fish. What of these (a ukazuju do menu) are fish?" Opět ukáže na kalamáry. Tož děláte si ze mně prdel?! S klidem sériového vraha ukážu další šílené slovo....a borec mi řekne "Calamara". Dobře jedu prstem dál. Přečte španělsky to, na co jsem ukázala, což mne příliš neposune, neboť tohle umím zhruba od první třídy taky.

       Je jasné, že musím změnit taktiku. Prostě si něco vyberu, a když neřekne calamaras, tak to beru.....Neřekl. Neřekl to! Bohužel řekl ančovičky a ty nechcu. Ty se v ČR válí v každém albertu a navíc mají takovou výraznou chuť....Končím už nemůžu. Zabodnu prst nad ančovičky. Poslední zbytky chtivosti, ze mně vyráží nedočkavé: "Fish?", a když přikývne, tak radostně několikrát zavýskám: "Esto, esto, esto!" a s neutuchajícím muchas gracias couvám zpět do zahrádky zjistit, že můj notebook je stále na svém místě. Super. Bůh je milostivý. Začnu si doplňovat poznámky z práce a srkaje Alhambru čekám na svou rybu. Jaká asi bude....

       Za patnáct minut je to tady! Usměvavý camarero už to nese! Ale co to? Je jich víc. Asi sedm. Super...no trochu mi připomínají...ale ne...to je vyloučeno. Nedočkavě rozmělňuji první sousto...je to tak. Jsou to ančovičky.

       Sere pes, jím je aj s kostma. Není čas ptát se kdo je kdo. Dnes se chci mýt v teplé vodě. Urychleně platím a valím domů. Výtah. Šup. Čtvrté patro. Dveře výtahu se otevírají a vida ji! Oranžová boubelka před mými dveřmi. Smíšené pocity... Mám bombu - je plná. Dobrá. Otázka je, kdo mi ji připojí a kdo ji zaplatil. A počkat! Na bombě je minipapírek se vzkazem:

       Po spolupráci s kapesním slovníkem se vyjasnilo, že prázdnou bombu s prachama mám nechat v přízemí našeho činžáku. Detailů, typu kolik peněz tam mám nechat nebo kdy vlastně, mne ohleduplný kocour ušetřil.

       Viva la españa! Mañana es mañana!