Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSonety
13. 07. 2011
3
5
3064
Autor
Zordon
Ty jsi dar jak z nebe mana,
maják mé duše neklidné,
co zbloudilého holanďana
v bouři jemně zachytne.
Každá chvíle s Tebou mi je
větou něžné poezie.
Já po Tvém boku navždycky,
chci žít ten osud lyrický,
kde po verších
se střádá
na sonet
po dalších,
Bůh dá,
mnoho let.
***
Kdybych byl filmař anebo dramatik
napsal bych Ti roli na tělo,
však že jsem jen tramp a trochu romantik
píšu Ti polibkem na čelo
svoje tak horké milostné vyznání.
A když Tě sevřu do náruče
tělo mé je zvon, v němž srdce vyzvání
když snažně na srdce tvé tluče,
aby vpustilo mě dovnitř a v tichu
zavřelo za mnou na petlici,
bychom byli sami v našem duetu.
A já Ti mohl šeptat bez ostychu
to co mi tak leží na srdci,
to co teď napsal jsem Ti do sonetu.
***
Bylas bílé místo v atlasu,
snad krajina lvů či nesnází,
kde měkkou pěšinou tvých vlasů
mé sny se plaše prochází.
Osudu vytáhl jsem kotvu
a zjistil tak, že to je on,
ten jediný ze všech ostrovů,
na němž já chci být Robinson.
Když tě mé oči uvidí,
pak se mi rozbuší
srdce v rytmu menuetu.
To slova hned sama vědí,
co se na ně sluší
a řadí se do sonetu.
snad krajina lvů či nesnází,
kde měkkou pěšinou tvých vlasů
mé sny se plaše prochází.
Osudu vytáhl jsem kotvu
a zjistil tak, že to je on,
ten jediný ze všech ostrovů,
na němž já chci být Robinson.
Když tě mé oči uvidí,
pak se mi rozbuší
srdce v rytmu menuetu.
To slova hned sama vědí,
co se na ně sluší
a řadí se do sonetu.
***
Miluji něžný tizián,
tu barvu tvých účesů,
jichž vlny jsou jak ocenán
však bez zlověstných útesů.
Miluji něžný tizián,
polibků příboj karmínu
a chci být tvých lodí kapitán,
brázdit těch barev hladinu.
Chci být plátnem
pro ty tóny
jak z Vermeerovi palety.
v světě matném
krom poklony
ti skládat pestré sonety.
***
Neopírám se už o zem,
stoupám k nebi jako saze.
Jedu kvapně velkým vozem
váben k tvé oběžné dráze.
Abych Ti šeptal do uší,
že jen Ty jsi mou Venuší,
a že kolem souhvězdí tvých očí,
místo kol slunce můj svět se točí.
Pak, smím-li, budu do písku,
přes kopečky i dolinky
na povrchu tvé planety,
psát lehce jak do notýsku
bez papíru, bez linky,
prstem něžné sonety.
stoupám k nebi jako saze.
Jedu kvapně velkým vozem
váben k tvé oběžné dráze.
Abych Ti šeptal do uší,
že jen Ty jsi mou Venuší,
a že kolem souhvězdí tvých očí,
místo kol slunce můj svět se točí.
Pak, smím-li, budu do písku,
přes kopečky i dolinky
na povrchu tvé planety,
psát lehce jak do notýsku
bez papíru, bez linky,
prstem něžné sonety.
5 názorů
Tak nějak se mi zdá, že Ti volné verše jdou líp. Máš v nich svobodu. Vázané Tě nutí psát věci, které bys asi jinak nenapsal. Takhle to působí dost násilně.
avox:
Netušil jsem, že tyto mé hlody
ohlas najdou, dojdou pochopení.
Díky Tobě sklízím slasti plody,
nad lampový magnetofon není!
:)
bez sonetu ani ránu,
hlavně večer nebo k ránu
Sonet-duo nejraději
býval kdysi mou nadějí...
teď, když je mi občas k pláči
malá MP3 (em-pé-trojka) stačí :-))
Dostal jsem včera od tety
tři pěkné staré Sonety.
Z nich se mi líbí, sestři,
nejvíce Sonet B3 :)