Fantazie nad vínem, aneb je ve víně pravda?

Sedím nad sklínkou vína a pořád přilívám snad abych nalezla pravdu.

Svíčka plápolá a odráží se v mým očích a já nechávám tu nostalgii proudit celým svým tělem.  Zahleděná až na dno červeného moku cítím  stesk a zármutek, ale i kousek krásných chvil.  Začínám snít a přetvářet dáné momentky, které se již staly. Má mozaika je nyní správně poskládaná a já v mé pararele jsem šťastná.

Krásné chvíle jsou k nezaplacení tak jako láska a pravé přátelství. Je mnoho podob lásky, ale jen jedna  na celý život.

Má láska v tvých očích ztemněla, ale nebyla to nenávist o které sis myslel, že osedlalá mou duši, ale nehynoucí láska k tobě, která se změnila v panický strach o tebe, že o tě příjdu.

Člověk se bojí o své milované až tak, že o ně doopravdy příjde a pak mu již nezbyde než snít a říkat si kdyby.. Mých kdyby je spousty vůči tobě, ale  díků je mnohem, mnohem  víc....