Strávený čas na sloupu elektrického vedení

fantasmagorie´

 

 

Marním se shovívavý k sobě,

ustane má duše ve mně,

uchopím čas beznaděje,

popíšu stránek tisíce,

najdu prokletí v sobě,

nepovstanu proti své samotě.

 

Zakusím pachuť srdce,

jež bilo mi v temnotě,

nevidím zázrak znamení,

nenaleznu čas,

co odpočívá ve mně,

nesnáším svůj odraz v jezeře.

 

Krajina v temném je rouše,

existence teď na sloupě ptačím,

uběhne vody,

nevraždím mě,

nevládnu zbraněmi,

ustoupím sobě i času, jež utrácím.

 

Pták Ohnivý probudí hoře, 

naleznu ovoce poplatné jeho snům,

nemohu se zaručit za zbytek lidského plémě,

nemohoucný podléhám myšlenkám zlým a jejím duchům, jež zvykly mě.

 

Špatný vtip - pohádka ráje a moje výkaly vnadí červy zemské,

ustrašený chytám ústy kapky deště,

miluji život svůj jako nikdy předtím.

---