25. SUPERKOULE - dílo č. 2

Tak Tě zdravím, mé druhé já. 

Přála bych Ti, aby jsi tu bylo se mnou. Konečně jsem doma. Máma peče koláče a voní to po celém domě. Ať prý nikam neodcházím, za chvíli budou hotové. Potěší tím určitě i tátu, ten koláče miluje. Když je dobře naladěn, tak mě občas pohladí po hlavě a usměje se na mne. To je, jako by se rozsvítilo slunce. Vsadím se, že proto si ho máma kdysi vzala. 

Za chvíli se vrátí i bráškové. Snad zas neprovedli nějakou lumpárnu. Strašně ráda bych si ten dnešní den hezky užila, abych Ti o tom mohla napsat a potěšit Tě trochu v té mizérii, ve které žiješ. 

Už je slyším, jak dupou přede dveřmi. Štěpán, Jožka i Jeníček, náš benjamínek. Však víš, jak ho všichni milujeme. Máma říká, že by ho nedala za nic na světě. Hrozně odsuzuje ženy, které se svých dětí vzdají. Já bych to také nedokázala. I když, někdy asi nastanou situace, které se jen tak lehce řešit nedají. Ale, máma je máma a ta musí za své děti bojovat do posledního dechu. Ještě, že ta naše je tu s námi a tady nás má moc ráda. 

Škoda, že jsi nemohla s námi odjet. Máma v Tvé dimenzi se nechovala zrovna vzorně a táta, ten tenkrát odešel a ani se nerozloučil. Tady jsou oba a je to fakt nádhera. Jsou úplně jiní, než jak je zažíváš Ty. Snad se Ti podaří dostat se brzy za námi. Přála bych si to z celého srdce, abys mohla poznat štěstí v té pravé podobě. Poznat, co to znamená mít svoji rodinu pohromadě a mít se všichni rádi. 

Představ si,že mám dovoleno chodit i do knihovny. Kdy se mi zachce. A víš, jak to máma nesnášela. Jak mě bila utěrkou po hlavě, když mě nachytala s knihou. Neuznávala to. Pro ni byla důležitá jen práce. Tady se úplně změnila. Přeje mi to a já se vždy tak těším, že zase budu moci zažívat ta krásná dobrodružství. Tady je mám možnost doslova osobně prožít.

Tak se snaž nějak přežít. Věřím, že brzy najdeš cestu, jak se za námi přesunout. Zajdi do toho ústavu, kde to dokáží. Já myslím, že v rámci toho zkušebního projektu to umožní i Tobě.
Ahoj a těším se.