Duet

On:
Jsi to vážně jenom ty v těch šatech noblesních?
Nevěřím svým očím snad, mají barvu jak padlý sníh,
jdeme jenom do kina v šeru nočních ulicích,
v kapkách deště valících a lampách svítících.

Ona:
Je to vážně šok, když ti z důlků oči vylezly,
když na Hrad ještě půjdeme, abychom tu hru viděli.
Ještě abych se ti líbila, si vlasy upravím,
si je jenom rozpustím a trochu navlním.

On:
Na tu hru jsem zapomněl, když jsem tě teď uviděl,
že tě tu takhle uvidím, jsem vážně nevěděl.
Půvab, který patřil královně, večer prozářil,
čím jsem si to zasloušil, abych tomu uvěřil.

Ona:
Že se ptáš ty blazínku, nic ti přec nepovím,
pošlu ti jenom krátký vzkaz jenom k očím tvým,
vím, že ho pochopíš i beze slov napsaných,
jenom jeden pohled stačí nám předat ti můj plán.

On:
Vědět, že se takhlens oblékneš a vlasy rozpustíš,
vodil bych tě denně do kina, že mě nepustíš.
V žářu očích tvých není vůbec žádný klid,
když vzkaz mi posíláš, kde mám vzít s tebou klid.

Ona:
Ale co mi to tu povídáš jak zámek ve vzduchu,
stačí jen pár chvil společných strávit na vzduchu.
Když jsem teď tvá královna, pojď mi dělat doprovod,
pojď si zahrát na krále jen jako o závod.