Otčenáš

otče náš / otře nás

Jestli po nás zachutná vesmír? Kdo může říci, kde je mez možností poznání a jednání jím znásobeného? Ale je o tolik snazší nahlédnout do vzdálených galaxií než porozumět té exponenciálně na sebe naskládané složitosti, kterou sami jsme.... Hořký a nechutný vesmír? Ten, ve kterém mohly vzniknout Bachovy fugy nebo korálové útesy? Ale pravda je, že uskromnit se je těžké. Jsme zvyklí žít v malých skupinách kolem stovky lidí - a tam měl každý své jasné postavení a vliv. Ve chvíli, kdy si máme představit vliv jedince mezi pár milióny potažmo šesti miliardami, ovládnou nás chmury :o) A tak pořád ještě potřebujeme ve velké většině virtuální pohlazení, iluzi, že náš malý přehledný svět doma pokračuje stejně i venku, a že za to cosi-kdosi ručí :o). Těší mne každý, kdo si zvolí těžší cestu... Dobře napsané - budu se těšit na další texty.

p.s., nesnasim vtipy o blondynach!!!(((

ja! ja chci zit a ty mi to svymi blafy nezkazis, jasny???:DDDDDDDDDDDDDDDDDD

Rozhořčení nikdy nebývá krásné, ale tahle rozhořčená báseň krásná je. :) *

přitvrĎ!! nandáš jim to, věř mi

akorát si fena nekleká, viděl bych to jako válím se u tvých kotníků jako hladová fena

ále ále, kdo se skrývá za tímto kusem? nejlepčí je to s tou fenou.... fakt uvažuju, že to použiju...