Perla Slezska

          Perla Slezska – Maria Hilf poutní místo Panny Marie Pomocné u Zlatých Hor 

Již dvakrát se mi podařilo navštívit klenot, ukrytý v hlubokých jesenických hvozdech, místo, které svou neotřelou krásou láká věřící k tiché modlitbě a k setkání s Bohem.  Toto poutní místo má své kořeny v období švédských válek.

Velebná krása rozsáhlých lesů obklopující poutní místo, v zářivém slunci loňského léta na mne silně zapůsobila. Letos mne znovu okouzlilo místo svou pozitivní energií. Udržovaný les, s tajemnými cestami láká ke každodenním procházkám. Křížová cesta s kresbami biblických výjevů nabízí široké rozhledy na horský masiv mezi Zlatými Horami a Heřmanovicemi.  Jak malou mám slovní zásobu, abych dokázala vyjádřit rozličné druhy zeleně, hýřící v proměnách časného rána, přes žhavé poledne a pozvolným příchodem blížícího se večera.

V roce 1647 se stalo poutní místo útočištěm obyvatel, před válečnými útrapami a drancováním švédských dobyvatelů. K jeho historii patří i pověst, která vypráví o těhotné Anně Tannheiserové, ženě zlatohorského řezníka, která se před žoldáky ukryla na úbočí Příčného vrchu, v místě zvaném Boží Dar. Když na ní přišly porodní bolesti, modlila se k Bohu a k Panně Marii o pomoc v těžké hodince. 18. července se jí narodil zdravý syn Martin. Šel v otcových šlépějích a i on se vyučil stejnému oboru. Na konci svého života v roce 1714, požádal svou dceru Dorotu, aby nechala namalovat obraz Panny Marie malířem Simonem Schwarcerem a ten aby pověsila na místo jeho narození, jako poděkování za svůj život. Namalování obrazu trvalo čtyři roky. O rok později obraz získal znaky zázračného obrazu, neboť prosby četných poutníků byly vyslyšeny.

K zázračnému obrazu zakrátko směřovaly spontánní pouti a tak v roce 1743/1744 nechal svatohorský farní úřad na tom místě postavit na vlastní náklady dřevěnou kapli. Obraz byl do této kaple přenesen a liturgicky adorován (poutníci projevují obrazu úctu). Od té doby kapli navštěvovali nejen poutníci, ale i horníci pracující v blízkých Modrých štolách.

V roce 1754 byl obraz přenesen do kostela Nanebevzetí Panny Marie do Zlatých Hor a tam byl vystaven jako milostný obraz. Pro kapli byl zhotoven obraz nový, pravděpodobně malovaný na skle neznámým malířem.                                                                                                                                                                                                                                                                                                               Obraz Panny Marie, který se dnes v obnoveném poutním kostele nachází, byl namalován v roce 1811.

První ohrožení poutního místa se datuje do roku 1786, kdy byla zrušena vedlejší kaple i obydlí zde působícího kněze. Během dalších roků dochází k drancování posvátného místa a snaha o jeho zničení. Obrat k lepšímu nastal až po smrti císaře Josefa II, a to díky ThDr Philippa Dittricha, který na základě své iniciativy získal licenci a vysvěcení stávající kaple. Veškeré prostředky na vybavení (zřízení oltáře, opatření obrazů a dalších potřebných zařízení) pocházely od dobrovolných dárců a poutníků. Rostoucí počet poutníků vedl k myšlence postavit nový, zděný kostel, opět výlučně z darů věřících.

Základní kámen byl položen v roce 1834. Od té doby byl kostel i jeho okolí průběžně udržováno, doplňováno a opravováno.

V roce 1924 dal zlatohorský farář P. Vinzenz Brauner postavit 14 zastavení křížové cesty, vedoucí jako dnes ze Zlatých Hor. Autorem maleb je Franz Templer a od roku 1930 Emil Brendel.

Konec druhé světové války znamenal zkázu pro poutní místo. Nejprve došlo k zastavení bohoslužeb (1955) a 24. Listopadu 1973 byl kostel srovnán se zemí. V nezměněném stavu zůstala zachována pouze „Posvátná studánka“ nacházející se dále od poutního místa. Obraz panny Marie Pomocné putoval od roku 1961 po farnostech v okolí Zlatých Hor.

Na lepší časy se zablesklo až v dubnu r. 1993, kdy byl proveden první výkop pro znovu obnovení kostela. Opět z darů věřících.  Hlavní pouť v srpnu téhož roku celebroval arcibiskup Jan Graubner, který požehnal stavbě nového kostela. Do konce roku byla postavena a zastřešena hrubá stavba. Práce rychle pokračovaly. Do věžní kopule byly vloženy informace pro budoucí pokolení.

 V září roku 1995 byl kostel vysvěcen. Do nové svatyně se po čtyřiceti letech vrátil milostný obraz Panny Marie Pomocné, který byl slavnostně umístěn na hlavním oltáři. Vysvěcení se zúčastnilo 12.000 věřících z ČR, Německa a Polska. Byli to lidé, kteří nejvíce ovlivnili tento kraj v jeho historii.

V roce 1997 byl dostavěn ambit a venkovní oltář. Spolu se 4 zvony pak byly vysvěceny 16. Srpna biskupem Mons. Františkem Václavem Lobkowiczem. Jména zvonů jsou: sv. Maria, sv. Martin, sv. Vojtěch a sv. Hedvika. Díky štědrým dárcům bylo vytvořeno dílo vysoké hodnoty.

A co říct závěrem?

Díky mezinárodní solidaritě dnes můžeme stát v místech, které nám přináší radost a duševní pohodu. Jsem vděčna těm, kteří mne přijali mezi sebe a otevřeli mi svou náruč i srdce. Jsem vděčná za místo, které pohladilo mou duši a přiblížilo mně k vesmíru.