SLANINA A VAJÍČKA - krize

 Sama o osobě ráda a naprosto vážně prohlašuji, že jsem v některých oblastech spíše muž. Ráda si myslím, že mám schopnost hlubokého pochopení pro mužskou duši. Chápu, že se na ně nesmí sahat, když něco dělají a minimálně hodinu po návratu z práce se po nich nemá nic chtít, na nic se jich ptát a nedej bože vyžadovat pozornost. U většiny exemplářů je naprosto zcestné se ptát, co chtějí jíst, nebo co chtějí dělat o víkendu, pokud s plánem či přáním nepřijdou sami. Nemá rovněž smysl se domnívat že vycítí, že jsme nešťastné, že sugestivní civění do výlohy na NĚCO je k NĚČEMU bude inspirovat. Sama dobře chápu, že o co si neřeknu, to nedostanu a fakt, že to po té, co si o to řeknu opravdu dostanu je onen kýžený důkaz lásky. Zcela tomu rozumím a připadá mi to vcelku rozumné, takhle se totiž nedá udělat chyba.

A snad právě proto vlastně vůbec netuším co se to s námi poslední týdny a měsíce dělo. Nebo spíš se mnou. Po všech jeho narážkách na mojí figuru, která je mimochodem stále stejně kulatá, jak si jí vybral. Po neskutečnejch komentářích na moje kulinářské schonosti, u kterých mu jen tiše přeji strávit týden v gastronomické péči většiny slečen mýho věku. Po veškerých nejapných přirovnáních týkajících se mého intelektu a po násobném vyhrožováním rozchodem jsem vypěnila. To by snad až tak divný nebylo, jen ten způsob! Pragmatismus ten tam a já začala jednat jako slepice. Vlastně celý ten čas narážek a komentářů jsem jednala. Místo toho, aby dostal novinami pokaždé když udělal loužičku, jsem jen mlčela a očekávala, že „vycítí“, že se to nedělá.

Vrcholem všeho byl večer ignorace a noc strávená zády ke mně kvůli neustlané posteli a večeři, které jsem odmítla vařit už dávno a dosti hlasitě. Ráno jsem se sbalila, vysolila 30GPB a strávila tři hodiny cestou k sobě. Věděla jsem, že jestli zústanu tak začnu trapně vřískat, dostanu se do ráže a řeknu věci který říkat nechci. Esemeska přišla hned jak mě nenašel na svém místě. Nahlásila jsem mu polohu a on chtěl abych se vrátila. Já byla nasraná a opáčila, že přijedu až za pár dní, před jeho odjezdem na školení, abych se postarala o kočku. Tím konverzace víceméně skončila.

Po návratu jsem se nezmohla na nic. Vrazila jsem polotovar do mikrovlnky a dala najíst kočce. Noc opět strávil tím, že se na krajíčku postele postele bál, aby se mě náhodou nedotkl. Rozhodla jsem se strávit další noc na gauči. Ráno jsem se, jen co jsem otevřela oči, dozvěděla, že náš vztah je mrtvý. Taky to, že mám někoho jiného. Nevěděla jsem zda sním či bdím. Jedna moje část málem vyletěla z kůže, chtěla sbalit kufry a říct: „OK, Jak chceš!“. Ta druhá, ještě ospalá, jen nevěřícně zírala. O pár minut později jsem se mu ocitla v slzách visísící kolem krku. Já! Cynik. Duchovní dvojče Samanthy Jonesové ze sexu ve městě.

Hned po tom, co mě utěšoval jako děcko, že nechce aby to skončilo, jsme se pomilovali. Spíš jako zvířátka než jako romanticky se milující pár. Oblékl se a odjel na školení. Druhý den jsem mu zavolala, že odjíždím do Prahy, jen co se vrátí. „Babička má narozeniny, mrzelo by ji, kdybych nepřijela.“ Ve skutečnosti jsem jen potřebovala vypadnout. Nechat si opravit poraněné ego.