Šutrák a Kugura

Slunce se zatáhlo přes mraky, takže ty přestaly okamžitě jasně zářit, což dosud dělaly s velkým potěšením. Měsíc, který byl z toho celý nesvůj, protože ve sluneční tmě, která nastala, viděl jen čistě bílé nic, se obrátil vzhůru nohama a plival hromady šutráků na naši zem.

Jeden z oněch vyplivnutých kamenů trefil při svém pádu geparda Kuguru za levé ucho. “Jau,” vykřikl Šutrák, protože ho ona srážka bolela stejně jako gepardíka. “Jau, jau,” zařval Kugura, protože měl přeci jen vždy o nějaké to slovíčko v zásobě navíc než ostatní. “Jau,” zopakoval Šutrák, protože chtěl mít poslední slovo, “to jste mi tedy dal, milý pane.” “Jau, jau,” pronesl moudře Kuguru, “já přeci nedal vám, ale vy mně. To se dělá, létat z takové výšky někomu na hlavu?! A ještě jste, milý pane, nepadal podle předpisů. My tady totiž podle jistýho Newtona máme zákon, a rychlejš než podle malýho gé se padat nesmí!” “Kdybyste měl přilbu, tak by se to nestalo,” chtěl ještě zaláteřit Šutrák, ale protože byl mírumilovné povahy a trošku si uvědomoval svou vlastní chybu, radši svou výpověď spolkl.

To ale neměl dělat, protože ta se mu vzpříčila v trávící soustavě, takže se hlasitě rozkašlal. Ale i gepardík Kugura byl milý tvor, a tak ihned Šutráku pomohl tím, že ho několikrát udeřil do místa, kde očekával záda. Kašel Šutráka se zarazil. “Děkuji,” řekl “a promiňte mi za ono předchozí nedorozumění. Byla to má chyba.” “S tím se netrapte,” odvětil Kugura, “to se někdy stává.” “Je mi to trapné,” začervenal se k tomu Šutrák až vypadal jako rubín. “Opravdu nemusí,” komentoval to Kugura, a protože byl povahy zvídavé až hravé, tak se navíc pooptal: “A odkud to vlastně letíte?” “Z měsíce,” odpověděl Šutrák, a jak odpověděl, uvědomil si náhle délku letu, kterou za onu krátkou chvíli urazil, zatočila se mu hlava, udělalo se mu nevolno až zezelenal (takže najednou vypadal jako smaragd) a praštil sebou na zem.

Kugura ho chvíli pozoroval, ale když zjistil, že mu nic vážného není, rychlým klusem odskotačil do jiného příběhu. A tak vše skončilo, jako začalo. A pro ty, kteří by se ptaly k jakému poučení spěje tenhle příběh a z jakého byl napsán důvodu, odpovím. Až uvidíte, jak se Vám hvězdy smějí do obličeje, tak si z toho nic nedělejte, jenom na ně spiklenecky mrkněte - vždyť přeci víte, o co jde.