Plzeň posadila Barcelonu na zadek!

Plzeň dobyla Evropu!

Stadion v Edenu si včera večer vypůjčil, kromě plzeňských fotbalistů, i plzeňský fotbalový Bůh. O tom, čeho tu diváci byli svědky, se bude vyprávět ještě dlouhá léta a to nejen na západě Čech. Fotbalová Plzeň se tu totiž stala kladivem na Barcelonu, když ji po neskutečném výkonu porazila 1:0.

Neskutečné. Famózní. Zázrak.

 Do Edenu se začínali diváci trousit již dvě hodiny před zápasem. Další stovky lidí pak postávaly před stadionem a doufali, že nějaké lístky seženou načerno. Tito Kellnerové, Babišové a Komárkové, kteří by pravděpodobně jako jediní na tyto lístky měli, však čekali marně. Pro obyčejné smrtelníky bylo vyhrazeno pouze dvě stě lístků, zbytek si rozdělili plzeňští hráči, kteří je rozdali svým rodinám. Ti se vzbouřili, když na zápas s Kodaní každý z nich dostal pouze 40 lístků a vedení Plzně tak nezbývalo nic jiného, než jim vyhovět a přidělit jim lístků o trochu více.

 Zatímco Kellner jen zklamaně naslouchal zvukům utkání před stadionem ve svém Bentley, uvnitř se rozpoutalo peklo. Hráči Barcelony sem přijeli v plné sestavě v čele s Messim, Iniestou, Xavim a Villou. Aby také ne, před tímto posledním zápasem v základní skupině Ligy Mistrů byli na druhém místě za vedoucím Interem a dnes potřebovali vyhrát, aby si zajistili místo první a tudíž i lepší výchozí pozici pro osmifinále.

Proti nim se postavili – pro zápasy LM domácí – borci z Plzně také v nejsilnější sestavě, ve které nechyběl tvůrce hry a kapitán Horváth, štírek Pilař a prozatím nejlepší střelec ligy Bakoš.

Plzeň musela dokázat nemožné, pokud si chtěla zahrát Evropskou ligu. V boji o třetí místo ve skupině totiž zaostávala, BATE Borisov měl o bod více, ale včera hrál na Interu Milán, takže Plzeň cítila šanci. I když pouze teoretickou.

 Přesně jak se očekávalo, ihned po hvizdu si museli všichni přítomní připadat, jako by zašli na dobré házenkářské utkání. Barcelona okamžitě ovládla zápas svými krátkými přihrávkami a Horváth už po deseti minutách vypadal, že by si nejraději skočil do stánku pro jedno zlatavé. Plzeň urputně bránila, Petržela s Pilařem se snažili podnikat protiútoky, ale ty byly většinou zastaveny Alvesem nebo Adrianem už na polovině. Stopeři Ševinský s Bystroňem měli plné nohy práce s Messim a Villou a zastavovali je často jen za cenu faulů před pokutovým územím. Při následných přímých kopech se vždy naštěstí vyznamenal spolehlivý Marek Čech.

Pokud jste v základních sestavách viděli jméno Bakoš, na trávníku jste neměli šanci ho spatřit, a když už, tak prý byl k vidění v družném rozhovoru s obráncem Piquetem. Podle gestikulací se asi bavili o Shakiře.

 Hráči Plzně takto ustáli celý první poločas a do šaten odcházeli za nerozhodného stavu 0:0. Tento výsledek, jakkoli na první pohled úspěšný, však pro Plzeň neřešil zhola nic, Borisov měl stále o bod víc a lepší skóre.

 To si uvědomoval i lodivod Plzně Pavel Vrba. A tak učinil geniální majstrštyk.

,,Trenér za náma přišel do kabiny, my jsme čekali že bude zase řvát jako řval o poločase s Rosenborgem. Přišel úplně bledej. Postavil se doprostřed šatny, jen tak pokejval hlavou a prohlásil: chlapi, když tam teď naběhnete a dáte toho góla, nabarvim si vlasy na zeleno,‘‘smál se po utkání obránce Západočechů David Limberský. Vrba tak udělal stejný krok jako při útoku na ligový titul minulý rok. A opět to zabralo!

Druhý poločas jako by vyrábělo studio Dreamworks. Messi vůbec nerozuměl tomu, co se na hřišti děje a zmateně pobíhal po hřišti tak, že připomínal Lubomíra Blahu ve Spartě. Xavi raději - s omluvami, že to trvalo tak dlouho - po získání míče odevzdával balon Horváthovi. Marek Čech se mezitím skamarádil s podavačem míčů za svojí brankou, se kterým po chvilce odešel na soupeřovu polovinu fandit útočnému snažení svých spoluhráčů. Diváci vyhazovali své klobouky, i když žádné neměli a trenér Barcelony Pep Guardiola dokonce volal José Mourinhovi, co že to dělá špatně. Mourinhova odpověď podle některých zdrojů zněla: ,,Pepe, nikdy jsme si nerozuměli, ale teď tu brečím za Tebe, kamaráde.. Sedni si a dívej se. Nic jiného se dělat nedá.‘‘

 A tak zatímco se Guardiola nepřítomně kýval na lavičce, Plzeň udeřila. Horváth si zpracoval ve středovém kruhu nahrávku od Rajtorala a 30 metrovou křižnou přihrávkou našel krásně si nabíhajícího Petrželu, který poté běžel sám na Valdése. Petržela utíkal až k vápnu, kde Valdése krásným obloučkem přehodil. 1:0!

 Na stadionu vypukl bouřlivý jásot, do kterého se zapojil i Francésc Fabrégas, který dnes zůstal sedět na lavičce. Muži po sobě lili pivo, ženy házely snubní prsteny po Pavlu Horváthovi a o děti se nikdo nezajímal.

 Barcelona těžce ubránila zbytek zápasu a po jeho skončení se její hráči sesypali s pláčem na trávník. Realizační tým jim musel zavolat psychiatry. Diagnóza? Posttraumatický stres se známkami syndromu z války v Zálivu.

 Zato Plzeňští oslavovali, tancovali a užívali si tento opojný pocit. Ovšem bez svého kapitána.  Nikdo nevěděl, kde Pavel Horváth je, až ho prý při odchodu zahlédli diváci v MacDonaldu, jak se rozvaloval v křesílku a olizoval se nad hranolkami a lahví piva.

Český fotbal na tuto noc nikdy nezapomene. David přejel Goliáše parním válcem. Plzeň už navždy bude vzorem pro malé kluby a malé lidi, že dokážou něco víc, že stačí jen mít tu správnou motivaci, mít za co bojovat. Každý národ, každý tým by měl mít svého Pavla Vrbu, který se dokáže obětovat. A svůj MacDonald.

P.S. Inter Milán – BATE Borisov 0:3