Proč nemám rád rohlíky

Nesnáším žehlení.Vůbec už ne košile.

Proč,sakra,musí mít tolik sámků,kapsiček,proč ty rukávy mají tolik záhybů ?

Za těch deset let staromládeneckýho života,do kterýho jsem se dostal,jsem nepřišel na ten správný způsob jak vyžehlit košili,aby nevypadala jako když jsem ji strčil  špatně složenou pod skříň.

Ne,že by mě příliš těšilo uklízet, luxovat, či dokonce mejt okna, ale s tím mně čas od času vypomůže Bohunka, na oplátku za hrnec dobrý držkový,kterou jí  pro celou rodinu uvařím.

Vaření mi jde, a dokonce baví. Co jsem si pořídil myčku nádobí,tuhle činnost zvládám bez nepříjemných následků mytí hory špinavého nádobí,kterýho jako chlap při vaření spotřebuju hodně.

Bohunka je dcera mojí kamarádky z mládí Evy.Měli jsme během 3 měsíců oba svatbu.Pak rok nato jsme s Eviným manželem Oldou společně tlačili kočárky místním parkem, či o pár let později vyráželi s tlupou už čtyř dětí do lesa na houby.

Bohunka byla už tehdy krásný dítě.Veliké,pořád se smějící hnědé oči,tmavě hnědé kudrlinky vlasů,které jí věčně padaly do oličeje.

"Hele,strejdo,pojď se podív at,co jsem našla za houbu", volávala na mě.

Olda pak dostal práci ve fabrice 5O km odsud a všichni se odstěhovali z domku  svých rodičů do dva plus jedna v paneláku.

Ale to už je dobrejch 3O let.

A teď, nedávno, cestou do hospůdky proti mně kráčí krásný stvoření, za ruku asi dvouletýho caparta a trošku nejistě,spíš stydlivě se na mě usměje: "Dobrý den,pane Pilousi.."

Chvíli váhám,ale pak - ty oči,ty hnědý kudrlinky kolem obličeje...."ahoj Bohunko, co  let jsem tě neviděl...!

Dorostla,vdala se,mateřskou tráví zase tady v domku po své babičce.

Povídáme si,co se všechno událo za léta,kdy byla malé dítě a já mladý manžel kamarádky její matky,kterýmu říkala  "strejdo".

Máme s Bohunkou takovou dohodu.Jednou za měsíc koupím tři kila dršek,uvařím hrnec polívky a Bohunka přijde.Chodí večer,až zvládne nakrmit Lukáška i manžela, aby mě "vyhodila" do hospůdky na pivo a mohla se v klidu věnovat úklidu mýho doupěte a já jí nepřekážel.

Bohunka je hodná holka .... a krásná.

Jak tvrdí,po narození Lukáška trošku přibrala,ale stejně ...zůstaly jí nádherný pevný prsa,kulatá prdýlka,svádící k plácnutí,ale nejvíc mě fascinují její pořád se smějící oči.

Z celýho jejího vzezření čiší síla,radost,nakažlivý optimisnus a energie,která dokáže nabíjet.

Možná jsem byl v jejím věku taky tykový,už si to snad ani nepamatuju.Já si dnes už pamatuju jen jaký mám sníst prášky a kdy jdu na internu - ale i to si musím zapsat.

Bohunka slíbila,že mi přijde vyžehlit prádlo.Je toho hromada, a navrch - ty zoufale protivný košile.

Dneska nemůžu na pivo,v hospůdce je zavřeno.No nic,tak si budem spolu při tý její práci povídat.

Jsem najednou trochu nervozní.Vnitřní neklid z její blízké přítomnosti v mém bytě mě přiměl nalít si panáka ferneta.

Proč jsem najednou tak zmatenej ? Bezdůvodně těkám po bytě,uklidím pohozenou knížku do knihovny, srovnám skleničky v baru do řady,vypnu deku, pokrývající můj starý gauč, smetám neexistující drobky z  ubrusu stolu.

Je to normální?

Četl jsem,že je to běžný fyziognomický jev,kdy tělo pracuje samostatně bez našeho vědomí, vytváří hladiny hormonů, a ty pak způsobují, že muže po padesátce a vejš přitahují ženy, či spíše dívky, jejichž věk se geometrickou řadou snižuje s každým přibývajícím rokem věku mužů.

Ano,přiznávám.Nerad.Bohunka mě bytostně fyzicky přitahuje.

Začínám  litovat,že jsem připustil,aby vešla do mého "svatostánku",který už dost let nenavštívila jiná žena,a hlavně, že jsem připustil,abych byl s ní, a sám, a večer...

Po třetím fernetu se ozve zvonek domovních dveří.

"Dobrý den,pane Pilous,tak jsem tu..."směje se, jako by nešla dělat odpornou práci,ale těšila se na dobrou večeři či zamilo vaný film v televizi.

"Tak kde máte žehličku a prkno?" rozhlíží se po pokoji.

"No, jó,,,," v roztržitosti jsem to zapomněl připravit..

"Takovou malou hromádku,jéééje,,,kdybyste pane Pilous viděl, co žehlím obden já...to víte,Pavel a Lukášek toho dokážou našpinit...!šveholí Bohunka a srovnává si prádlo na žehlení.

Sedím zabořený do gauče a civím před sebe.

Periferně vidím,jak rychle a obratně si počíná s mými košilemi.

Mám šílenou chuť se jí dotknout,chytit ji za ruku, kolem pasu...

"Jdu se podívat blíž,jak ty košile děláš,,,já to pořád neumím," zvedám se po dalším panáku z gauče a jdu k  ní.

"To musíte takhle......nejdřív rukávy.......takhle si je urovnáte...."

..............teď, teď mám šanci se jí jakoby mimoděk dotknout, budu dělat, že jí chci ukázat,že jsem to správně pochopil....

Horká vlna se mi vlila do hlavy,nějak špatně vidím, cítím,že mě nenesou nohy....ne, to nedokážu.

Přímo letem se vrhám zpátky a upadnu na své místo na gauči.

Nalívám si dalšího ferneta.

"Neměl byste tak pít,pane Pilous.." starostlivě poznamená Bohunka a bere poslední košili,která čeká na její krásné ruce.

Cítím,jak se ke mně sklání,cítím její prsa na své hrudi,upadám do slastnýho bezvědomí,chci jí objemout,ale mám těžké ruce,nemůžu je zvednout..."Alberte.." slyším její hlas.Nespletl jsem se|?  řekla mi Alberte, padáme vesmírem, vnímám slastný pocity z toho ničím nespoutanýho pohybu, ...ano tohle, tohle jsem si přál.

Ohlušující řev motoru dodá vky,to když se přeřadí v plný rychlosti ze čtyřky na dvojku,svištění brzd,kol, a trojitý klakson pod mým oknem mě vymrštil z gauče.

Do Jednoty přivezli rohlíky, a zase řídí ten mladej šílenec,kterej jezdí stylem brzda-plyn,pořád si něco prozpěvuje a vypadá,jako když se právě vrací z týdenní technopárty.

Takovej krásnej sen ....a ten blbec rohlíkovej...

Oknem zkontroluji,že jsem se nemýlil a zamířím do koupelny.

Ze zrcadla na mě civí tvář s opuchlými víčky a oči,ve kterých se zračí stopy po propité noci.

Na kuchyňském pultu stojí umytá sklenička a v odpadkovém koši prázdná láhev od ferneta.

Jen hromádka pečlivě vyžehlených košilí dává tušit včerejší přítomnost někoho dalšího.

Jdu si pro snídani.

"Dobrý den,pane Pilous,,," zdraví mě prodavačka.."takže jako vždy tři rohlíčky?"

"Ne ! Půlku chleba !!"