Kostlivec ve skříni

Kostlivec ve skříni

Kostlivec ve skříni 

                        občas z ní vystoupí

V noci se plíží myšlenkymi a má se jako na pouti

když chytí si tě do svých tenat

Nechce tě pustit,to on nerad

Drží tě,svírá,rdousí

On zuby své si brousí

Na strachu tvém a obavách

A někdy bývá na vahách

Zda přílišnou svou horlivostí

Tě třeba nezardousí

Ty do skříně ho zaháníš

A dveře zavíráš

Nad jeho velkou troufalostí  jen zuby zatínáš

Když se ti tohle podaří a zatlačíš ho zpět

Hluboce oddechneš si a miluješ zas svět

Každý ho má,jen málokdo to přizná

Někdo ho loví v tenata a jiný říká

Že třináctá to komnata