POKRAČOVÁNÍ

,,Promiň,ale vůbec si Tě nevybavuju.Teda vím kdo jsi,ale na nic si nepamatuju".Jen sklopil hlavu dolů a jeho usmívající oči,tvrdily,že vědí,že lžu.Po malinké chvíli ticha řekl:,,No to vůbec nevadí.Takže odted se prostě známe,jo"?,,No,tak dobře"..Pak se sestra začala rozplývat nad seznámením a potom měla přijít všemi očekávaná hodina matematiky.L. jsem poprosila,aby zůstala.Pro případ,že bych něčemu nerozuměla a ona by mi později vysvětlila o co jde.Ale to nebyl jediný důvod.Nechtěla jsem tam s ním zůstat sama.Neměla jsem strach z něj,to ne.Ale měla jsem ho z toho,že bychom začali všechno řešit.Vzpomínat,ale i jít dál.To jsem nechtěla.A že by zase nastal ten pohled,ten který v danou sekundu dá všechno po čem člověk touží,ale sebrat to umí rychleji.Celou tu dobu jsem nevnímala nic jiného,než jeho.Ne,žádnou matiku,ale jeho.Sestra mi všechno musela věčně vysvětlovat milionkrát a už ji to docela štvalo.A pak jsem jednou musela zůstat doma s ním.Sestra musela pryč.Máma byla v práci.Otec byl u své milenky.

  Přišel a usmíval se.Pokoj,jehož vybavení ošidilo moje rodiče o 120 tisíc vůbec nebylo důležité.V té chvíli mě zajímal jenom on.

 Né,už zase se dívá.Když jsem chtěla vzhlédnout do jeho oči podíval se jinam.Po sekundovém momentu zase na mě a pak pohled sklopil.,,Proč jsi jí tehdy zalhala"?Vůbec jsem neměla ponětí o čem mluví.,,Coo.."?,,Ty víš,že patříme k sobě a dál to skrývat nemá cenu.Nemá to cenu,ale já už ani nechci." Pak nejednou stál u mě.Hleděl mi do očí a potom mě políbil.