část 3..

,,Hééj!Co to tady děláte"?Lenka rozrazila dveře a začala ječet.Jo,já vím,že se jí líbí,jenže tak vyšilovat nemusí,ne?Já jsem tady obět, sakra!!!No dobře uznávám,až tak uplně mi to nevadilo,ale kdo by nebyl vedle z toho,kdyby ho  políbil o 4 roky starší,úžasný,opálený blonďák,kterému věčně opětujete jeho pohledy a přitom se ztrácíte?Ztrácíte svoji podstatu,samu sebe.Je vám jedno,kde jste,co se s vámi děje,a proč.Prostě se chcete ztrácet věčně!

,,Hele Lenko,já ti to chtěl...".,,Ne,nic jsi nechtěl.Leni,není to to co myslíš..My jsme jenom...No víš,já  jsem tady Ondru poprosila...no...víš mě se líbí jeden kluk a tak jsem chtěla,aby mě naučil líbat.Nic víc v tom nehledej".

Lenka vypadala,že se uklidnila.On mě probodával vražedým pohledem,který říkal:1)Jak Tě napadlo sakra zrovna tohle?                                                                                                                                                                                      2)Tak to si s tebou vyřídim

Ale já si tím nelámala hlavu....Na příštích hodinách přece bude sestra.

 Druhý jsem se vracela ze školy a kroužku a už se stmívalo.Šla jsem stísněnou,tmavou a velmi stašidelnou,ale krátkou uličkou.A najednou jsem uviděla jeho,jak bezradně sedí na kamenné zídce a uličnicky se usmívá.Chtěla jsem se vrátit a jít delší cestou a dělat,že se nic nestalo.Ale už mě zahlédl.

,,Neutíkej".,,Promiň,já jenom nemám čas s tebou něco řešit".Popošel blíž ke mně až jsme byli těsně u sebe.Chytl mě za paže.Chtěla jsem mu uhnout,ale nepustil mě.Jeho dotek působil pevně,ale ne až tak aby mě to bolelo.

,,Už jí nechci lhát,je to moje kamarádka.Už přes 11 let".,,Jo,já ji taky nechci,takže bude nejlepší,když už se spolu budeme zabývat jen matematikou".Sklopila jsem pohled ke špičkám svých okopaných tenisek.

,,Opravdu to tak chceš?",,Ano"!,,Dobře tedy,ať je to tak".Překvapilo mě jak dobře to vzal.Byl na to líp než já.Já umírala touhou ho zase políbit.

,,Ale poslední přání,poslední polibek".Přiblížil svoje rty k mým a čekal jestli neuhnu.Neuhnula jsem.Řikala jsem si:snad mě pak už nechá být.Snad...

Políbil mě.Bylo to jako když narkoman dostane po dlouhé době dávku.Když je na pokraji smrti a kvůli pididávnce by i zabíjel.A on dostane pod nos megadávku.

Odtáhnul se...Myslím že až moc brzy.Najednou jsem si všimla,že moje ruce ho objímaji,hladí po vlasech.                                                        ,,Tak to bylo všechno,teď už můžu jít".Řekl to,ale nepustil mě a stále jsem byla v jeho náručí.,,Sakra já tě tak nenávidím"!Řekla jsem klidným tónem a pak si ho přitáhla zpátky.Nebránil se.