Poslední loupež Chestera L. McGregora (westernová parodie)

Tohle byla původně školní slohová práce - tomu odpovídá i trochu jednodušší styl, ale řekl jsem si, že to schválně nechám jak to je. Bez mučení přiznávám inspiraci italskými parodiemi na klasické kovbojky. Je to první dílko ze starého Divokého Západu (tedy žánr, který mám osobně nejraději), které jsem se rozhodl dát na Písmáka. Tak tedy: VZHŮRU DO SEDEL, AMIGOS!

POSLEDNÍ LOUPEŽ CHESTERA L. MCGREGORA

Bylo krátce po poledni. Městečko prožívalo další z nudných dnů. Jednotvárnost náhle narušil mladík, který se objevil na kopci za městem. Seděl na mohutném sivákovi, který už sice nebyl z nejmladších, ale držel hlavu stále hrdě zdviženou.
Mladík měl na sobě nevýraznou košili, tmavé kalhoty a na hlavě černý stetson. Nízko na pravém boku se houpal holster s koltem ráže pětačtyřicet. Projel kolem ohrady, v níž se místo krav a býků válelo několik značně podroušených kovbojů. Minul je a zamířil po svahu dolů. Projížděl téměř prázdnými ulicemi. Nakonec zastavil před saloonem. Koně uvázal venku a vešel dovnitř. Obklopil ho typický zápach cigaretového dýmu a kořalky.
Volným krokem došel k barpultu a kývl na obtloustlého chlapíka v zástěře. Tlouštík mu nalil. Mladík obsah sklenky chvíli zkoumal. Potom ji položil na pult a měkkým, leč chladným hlasem pronesl:
„Hledám jistýho Sama Barneyho. Prý tady pracuje.“
Chlapík za barem se ušklíbl.
„Jo, pracuje tu. Dělá kněze.“
„Co že tu dělá?!“
Na mladíkovi bylo znát, že je překvapen.
„Dyť řikám: kněze!“
Mladík potřásl hlavou.
„A kde ho najdu?“
„Tamten malej domek. Hned vedle místní spořitelny.“
„Starej kojot se nezapře,“ zabručel mladík . Vzal sklenici, naráz vypil její obsah a hodil na její dno minci. Pak ji zase postavil na pult a vyšel ze saloonu.

Reverend Barney seděl za stolem a živil se na plná ústa. Byl to pastor k pohledání. Jeho výška činila téměř sedm stop a šířka nezůstávala pozadu. Jeho paže byly tlusté jako tři průměrné mužské paže dohromady a spočívala v nich ohromná síla, ale také zručnost a šikovnost. Z reverendova obličeje bylo možno spatřit pouze mohutný nos a pár pichlavých očí. Vše ostatní bylo zakryto hustým strništěm vlasů a vousů. Tenhle kněz se teď dokázal starat o to, aby hovězí kýta co nejrychleji zmizela v místech, kde se dala tušit ústa, a zároveň stihl svým osobitým způsobem oddat párek mladých lidí:
„Hmmm! Mlask! Takže ty, Johne Tylere Archibalde Thomasi Parkere,--- hmmm--- bereš si dobrovolně tudlenctu ženskou--- hergot jak se jmenuje --- hmmm! --- jo: Sylvii Jamesovou?“
„Ano!“
„Hmmm! A ty, Sylvie, fakt si bereš toho mlíčňáka Johna Tylera Archibalda Thomase Parkera?“
„Ano!“
„Tak jo. Protože jste splnili všecky podmínky a přispěli jste na církev, jmenovitě na moji malou svačinku, prohlašuju váš sňatek za uzavřenej! Doneste mi pivo, mám žízeň!“
Zatímco reverend zaháněl žízeň, jediná místnost jeho domku se vyprázdnila. Najednou se za Barneym ozvalo:
„Pořád si udržuješ štíhlou linii?“
Reverend Barney se obrátil a stanul tváří v tvář mladému muži. Okamžitě ho poznal. Oči se mu rozšířily a on odhodil sklenici.
„Ty mizero, ty máš ještě odvahu přijít sem?!“
Barney odložil kříž, který měl na krku, a s očima upřenýma kamsi do nebe řekl:
„Ó pane, odpusť mi tento skutek nestřídmé pomstychtivosti!“A mohutnou pěstí se ohnal po mladíkovi. Ten ale uskočil, takže reverend zasáhl pouze dřevěnou stěnu a zařídil si tak větrání pro příliš horké dny.
Barney něco zabručel a rozběhl se proti soupeři, který stál před bytelnou policí se skladem zásob. Mladík ale provedl další bezchybný úhybný manévr a stanul za reverendem. Barney se k němu obrátil čelem a zjistil, že místo svého protivníka dostal do rukou jen dva pytle mouky z police. Chvíli na to jen tak udiveně zíral. Pak je vztekle zahodil.
Mladík, který se do té chvíle srdečně smál, zaútočil. Rozmáchl se a ranou, která by dokázala složit k ze-mi malého býka, zasáhl reverenda do čelisti. Najednou měl pocit, že praštil do skály a bylo teď na něm, aby se podivil. Barney jen několikrát ohnul ret, jako by odháněl dotěrnou mouchu. Pak se jen tak trochu rozmáchl a zasáhl překvapeného mladíka do brady. Mladíkův vyhlídkový let napříč místností ukončila až zeď.
„Ale Barney, snad tě pořád neštve, že jsem si nechal tvůj podíl z té banky v Aju?“supěl a snažil se vstát.
„Ne,“ řekl kazatel, „Chtěl jsem ti dát jenom lekci, Chestere. Proč pořád žiješ svým starým životem? Západ je pryč, s tím nic nenaděláš! Začni žít normálně! Třeba jako já. Podívej se na mě, jsem kazatel jak má být!“
„To jsem si všiml,“ utrousil Chester a mnul si bradu.
„Tak, dal jsem ti kázání, teď už nikdy nic špatnýho neuděláš, že ne?“
„Jistěže, reverende.“
„A proč jsi tady?“
„Chci vybrat banku.“
Barney se chytil za hlavu a začal si rvát vlasy.
„Je tam asi šest set tisíc dolarů,“ pokračoval Chester.
Barney si přestal zkracovat účes a naprázdno polknul.
„Šest set…Ó pane, to je pořádná fůra peněz!“
„Ta banka je patnáct mil odsud. Můžem na to jít už dneska večer. Teda jestli se nebojíš.“
„Kdo, já?“
„Doufám, že máš pořád to svý kasařský nádobíčko, reverende.“
Barney pochopil tu narážku a řekl:
„Lidi se mění. Ale všechno, co vezmeme, půjde na dobročinnost!“
„Samozřejmě, reverende.“

Bill Thorton zatáhl za opratě a s hlasitým „prrr!“ zastavil vůz.
„Co se děje, Bille?“ ozval se z pod plachty jeden z mužů, kteří měli vystřídat stráž v bance.
Bill zmateně pozoroval ulici před sebou.
„Někdo tady leží. Asi je raněnej, pojďte mi s ním pomoct. Dáme ho do vozu a Finch ho pak vezme k felčarovi.“
Pětice mužů s mumláním tichých kleteb vylezla z vozu. Ten, který předtím odpovídal Billovi, se sklonil nad zraněným a ucítil alkohol.
„Houby raněnej, ožralej!“ zabručel a pokusil se chlapíka, který byl neuvěřitelně vysoký a mohutný, zvednout.
„He--- ten váží nejmíň tunu,“ supěl a dlužno dodat, že se příliš nemýlil.
Když všichni spojili síly, podařilo se jim dostat obra na nohy. Jakýsi mladík k nim přistoupil se slovy:
„Mohu vám nějak pomoci?“
Bill si všiml, že mladík má na krku křížek a vůbec je oděn jako kazatel.
„No, víte, našli jsme tu ležet toho muže, reverende. Je na mol!“
„Neříkejte, skutečně?“
Opilec najednou nepotřeboval oporu a spíš to vypadalo, že je mu na obtíž. Chytil dva nejbližší chlapíky a mrštil jimi o sebe. Skáceli se k zemi. Dalšího prohodil oknem domu, před nímž vůz zastavil. Čtvrtého poslal na vyhlídkový let nad městskými budovami tvrdým levým hákem. Bill, který zůstal poslední, vytrhl revolver, ale to už se za ním ozval zvuk natahovaného kohoutku a zbraň mladíka přestrojeného za kněze ho polechtala na spánku.
„Mělo to proběhnout potichu, Barney!“ bručel Chester a sundával si kněžský hábit.
„A neproběhlo?“
Barney vzal vyděšenému Billovi z ruky revolver a ohnul mu hlaveň.
„Tímto ti žehnám, milý synu,“ oznámil Barney a orazítkoval Billovi čelo pěstí.
„Zalez do vozu,“ řekl Chester.
„Dej sem můj kříž nebo ti ho z těch tvejch bezbožnejch pracek vyrvu.“
Vůz pokračoval směrem k bance, zatímco Bill, zaražený po pás do země, tiše sténal.
„Jak ses vlastně stal knězem?“ zeptal se Chester, když asistoval Barneymu při otvírání trezoru v bance.
„Tak jako ty před čtvrthodinou,“ odvětil kazatel a poslal zpátky do snů probírajícího se strážce. „Knězi se z lochu utíká vždycky líp než kasaři. Ten chudák, co tohle nosil přede mnou, se v mý cele složil. Prostě upadl a už byl tam nahoře.“
„Asi zásah Boží,“ komentoval Chester.
„Sklapni! Vzal jsem si jeho šaty a zdrhnul.“ Chester se raději neptal, jak se do těch šatů vešel. „Jel jsem kolem jednoho města a představ si: oni tam neměli kněze! Tak jsem začal kázat. Naučil jsem se celou Bibli.“
„Jak jsem pochopil, pár věcí sis do ní dopsal.“
„Buď zticha!“ zabručel Barney a otevřel trezor.
Pracovali rychle. Vybrali vklad a ve voze vyjeli z města. Několikrát změnili směr jízdy, aby si byli jisti, že je nikdo nebude moci vystopovat. Za svítání zastavili na okraji jedné z četných horských propastí.
„Zbavíme se vozu,“ řekl Chester.
„Jo, bylo by dost nápadný, kdybychom přijeli do města v korábu prérie,“ souhlasil reverend Barney a vypřáhl tažné koně.
Chester vytáhl z vozu pytel nacpaný penězi.
„Do města se vrátíš sám, Barney,“ oznámil klidně. Jeho obličej byl teď trochu jiný.
Barney se na něj udiveně podíval. Pak pokrčil rameny.
„Když myslíš...“
„Jo, myslím. Hele, Barney, já v životě neměl moc přátel. Vyjma tebe. Měls pravdu: Divokej Západ je mrtvej. Starý časy jsou pryč.“
„Co budeš dělat?“
„Asi půjdu na sever do hor.“
„Necháš lupičení?“
„Jo. Barney, vem si ty prachy. Všecky. Vrať je nebo je propij, to je na tobě.“
Chester odvázal svého siváka, který celou cestu klusal na laně za vozem, a nasedl.
„Jak budeš žít bez peněz?“ zeptal se reverend Barney.
„Však já se nějak protluču. Vzpomínej na mě v dobrým, Barney!“
„Sbohem, Chestere!“
A Chester odjížděl zalit mladou sluneční září vstříc novému životu. Životu bez zločinů a násilí.


--- KONEC---

---