NEEXISTUJÍCÍ CD LEONY MACHÁLKOVÉ

 

ČLOVĚČE, NEZLOB SE

 

každé ráno vstáváš

do bludiště dne

snídáš bez paměti,

co se namane

 

zalistuješ rychle

v novinách, ještě

telka, nový šlágr

zrovna na vlnách

 

význam nemaj prachy,

ale na čem prach

ze životů pouze

žitý v dějinách

 

Člověče, nezlob se...

Člověče, nezlob se...

 

bylo tenkrát září,

z Haliče brzdil

vlak, rychlík, dým páry,

žádný super flák

 

olomoucký perón,

k centru pěšky kus

kdepak tenkrát metro,

tramvaj, autobus

 

voják, zlatý metál

z fronty hrdě na

hrudi, mobil ovšem

neměl, páprdi

 

Člověče, nezlob se...

Člověče, nezlob se...

 

když odjížděl potom

nazpátek, lednu

psal Pánbů začátek

v ruksaku s sebou

 

vláčel hit – v křížovce

lze se obejít

Traktátu vňal Ludwig

duši na Hané.

 

už mám z teho rokca

mandle ztrhané

 

Člověče, nezlob se...

Člověče, nezlob se...

 

 

 

 

SVĚT JE...

 

Svět je souhrn faktů,

všechno, to, co je.

Svět je Ludwig v září

v dveřích pokoje.

 

Svět jsou noty taktů,

když se vydaří.

Svět jsou teplý písky

se mnou na pláži.

 

Svět jsem taky všude

tady kolem, víš?

Svět jsem beze šminek

když vyžírám spíž.

 

 

Svět je souhrn faktů,

všechno, to, co je.

Svět jsem skutečnosti

pozdrav, naděje.

 

 

Svět je určen fakty,

že v něm všechny jsou.

Svět je forma, možnost

myslet nad sebou.

 

Svět jsou události

jedna za druhou.

Svět jsou mosty časů,

brána nad branou.

 

Svět jsem sama sobě

v prázdných vzpomínkách.

Svět jsem slípka ráno

šťastná: kokodák!!!

 

 

Svět je souhrn faktů,

všechno, to, co je.

Svět jsem skutečnosti

pozdrav, naděje.

 

 

 

 

SLYŠÍŠ-LI MLUVIT ČÍŇANA – 1914

 

Číňana když slyšíš

mluvit jeho řeč

Číňana když slyšíš

mluvit jeho řeč

dolehne ti k uchu

chroptění a křeč

 

Veliký je tvůj svět

do hranice slov

Rozlehlý je tvůj svět

na pomezí slov

Nad propastí ticha

vřeští mrcholov

 

Každého dne párkrát

vidíš něčí tvář

Každého dne stokrát

vidíš známou tvář

člověka v člověku

často nepoznáš

 

 

Andy manekýn.

Uljanov-Lenin.

Rajská polívka.

Holek z Chelsea klín.

 

 

Veliký je tvůj svět

do hranice slov

Rozlehlý je tvůj svět

před pomezí slov

Nad hlubinou něma

visí mrcholov

 

 

Krásná Marylin,

Wittgensteinův stín:

Nelze vyslovit,

tam musí být klid.

 

Krásná Mere||dith, ||víš kdo jel se ||bít. C#mi D A

||Odplul na křiž||níku ||na Guadal||canal Dmi A E7 A

Krásná Mere||dith ||až zas budeš ||snít C#mi D A

||nezapomeň ||nikdy ||na Guadalca||nal Dmi A E7 A

Krásná Meredith, až zas budeš snít,

nezapomeň nikdy na Guadalcanal...

 

 

 

 

KOLIK VÁŽÍ SLOVO?

 

Slovo nevzejde dříve,

než pomyslíš

jakou má barvu chvíle

náhle víš

předtím víc teskněšedou

a teď má jiný jas

Kolik váží slovo, prosím vás?

 

Slovo nepluje samo

na hloubce ztrát

ve větách blízko sebe

tak akorát

od břehu smutku mého

sem prázdnem mezi nás

Kolik váží slovo, prosím vás?

 

 

Na počátku bylo Slovo,

a to slovo vznášelo se věčnou tmou

nad vodami jako Duch.

I řekl Ludwig:

Budiž slovem, co předtím bylo jsi jen

nicotou ducha pouhou, prosím vás...

 

 

Slovo neslétá k prázdným

na křídlech knih

flotily hnané dechem

posledních

bez konce duny ticha

ve hvězdách taje čas

Kolik váží slovo, prosím vás?

 

 

Zatím ducha prázdno pouhé, prosím vás...

 

 

 

 

 

526 88 6667 6667 6667 6667 526 88

 

Začínám prvním

prstem

klávesy počítám

 

každá moje první nota

je zatím cestou do nikam

 

Začínám dvěma

prsty

klávesy počítám

 

každá moje druhá nota

je zatím cestou do nikam

 

 

Náhle s jednou chybou

rozetne nudu vjem

myšlenka není nápad

pouze touha vpitá v něm

 

Anděl s jedním křídlem

rozprostře všechny tři

co bylo zatím ničím

změnilo mě v povětří

 

Pláně duše věčně

vzdálené, všemu, vím,

jsem jen tón, který letí,

žiji, přistát netoužím.

 

Pláně duše věčně

vzdálené, všemu, víš,

jsi jen zen, který letí,

žiješ, přistát netoužíš.

 

 

Začínám třemi

prsty

klávesy počítám

 

každá moje třetí nota

je zatím cestou do nikam

 

 

Začínám čtyřmi

prsty

klávesy počítám

 

každá moje čtvrtá nota

je zatím cestou do nikam

 

Začínám pěti

prsty

klávesy počítám

 

každá moje pátá nota

je zatím cestou do nikam

 

Začínám prvním

prstem

klávesy počítám

 

každá moje první nota

je zatím cestou do nikam

 

 

 

 

SVĚT JE PLNÝ BLÁZNŮ...

 

Svět je plnej bláznů

a opravdovej chlap je vzácnost.

Mám tak v hlavě pár snů...

 

 

Peníze po kapsách,

a kdyby chtěl,

tak ještě víc.

 

Do války odešel,

sám, Mocnář mu

nemusel říct.

 

 

Svět je plnej bláznů

a opravdovej chlap je vzácnost.

Mám tak v hlavě pár snů...

 

 

Hřebínek bezzubý,

zpod bahna plášť,

švábi šlem hostili,

sliz zdechlin, smrad.

 

Zápisník, kam si sed,

jen otřel krev,

věty měl vštípené,

po psaní hlad.

 

Mohl se vyplatit.

Věděl, proč stát.

 

Z výbuchů ohluchlý,

nemytý věk,

vagabund, obejda,

šmejd žádná čest.

 

Bláznivý filozof,

medajlí žesť.

Bylo mu zrovinka

let dvacet šest.

 

 

Svět je plnej bláznů

a opravdovej chlap je vzácnost.

Mám tak v hlavě pár snů...

 

 

Peníze po kapsách,

a kdyby chtěl,

tak ještě víc.

 

Do války odešel,

sám, nikdo mu

nemusel říct.

 

 

Svět je plnej bláznů

a opravdovej chlap je vzácnost.

Mám tak v hlavě pár snů...

 

 

 

 

. - . . / . - -

 

Slovo za slovem

netvoří větu

větu nesloží

pouhý shluk slov

 

Luskání prsty

předchází jazyk

slovem však není

každičký lusk

 

 

Displeje mobilů,

volnosti sabat,

pařáty bez strachu

smí na nich hrabat

 

Nehty loupat Hadu

kůži, kolem Ráj,

významy vysvlékat,

žalmy krvit stáj

 

Jazyk je zrcadlo,

legend kalamář,

odlesky poznání,

vidíš v něm svou tvář?

 

 

[Píšťalkou na krku vypískat iniciály LM . - . . / - - , paralelně prstem před sebou verzály L a M]

[. - . .] Lupíneček mává,

teda: máchá, [- -] jsem

přece Machálková,

ne mávátko jen

 

 

Displeje mobilů

volnosti sabat

pařáty bez trestu

smí na nich hrabat

 

 

Slovo za slovem

netvoří větu,

větu nesloží

pouhý shluk slov

 

Luskání prsty

předchází jazyk,

slovem však není

každičký zvuk

 

 

[. - . .] Loupežníček látá,

pardon, máchá, [- -] jsem

přece Machálková,

Leona I am

 

 

[Pointou bude přesné napodobení zapísknutí fotbalového rozhodčího, neboť i jeho hvízdané pokyny jsou kodifikovanou řečí, jazykem svého druhu. Jakož i muzikologicky kontrapunktem.]

 

P.S.: Píšťalka na krku je v orchestru hudebním nástrojem a má tedy co v kompozici oprávněně dělat...

 

L . – . . lupíneček / M – – mává

 

 

 

 

VEŠKERÁ ZKUŠENOST (JE SVĚT A NEPOTŘEBUJE SUBJEKT)

 

Papír, nůžky, kámen,

sem okolo ramen,

nebe(sa), peklo, ráj,

doplout za okraj.

 

Usnout, spát,

usnout, spát,

šeptej mi sem

zpoza vlasů:

mám tě, Leo, rád.

 

 

Páté přes deváté,

chvíle, z níž ztrácím dech,

myslíváš mým potem

vzhůru po schodech?

 

 

Usnout, spát,

usnout, spát,

šeptej mi sem

zpoza vlasů:

mám tě, Leo, rád.

 

Povídat,

třeba lhát,

šeptej mi sem

zevnitř času:

mám tě, Leo, rád.

 

 

Papír, nůžky, kámen,

svět tvůj teď trval s mým,

být pod řekou pramen,

přítomnosti rým.

 

 

Usnout, spát,

usnout, spát,

šeptej mi sem

zpoza vlasů:

mám tě, Leo, rád.

 

 

 

 

7. 9. 1916 – 7. 9. 2011

 

Něčí představu chovat,

bludař, posoudí doktor:

Přede mnou je

pako.

Psychopat.

 

Ovšem co představeno,

je již v světě kolem fakt.

Zavolá mi

rychlou

akorát.

 

 

Já není žádný předmět,

Jasně, kromě mne,

Já, já jsem jen to,

Co mi samé sobě

Hluboce je tajemné!

 

 

Vše, co vidíš jako svět,

by mohlo být i jinak.

Co lze popsat,

jiné

může být.

 

Věci význam získají

teprve vztahem vůči

mně. Co je věc?

Ptá se...

Šílenec.

 

 

Ding. Dinge, dinge, ding.

Ding. Dinge, dinge, ding.

Ding. Dinge, dinge, ding.

Ding. Dinge, dinge, ding.

 

 

Já není žádný předmět,

Jasně, kromě mne,

Já, já jsem jen to,

Co mi samé sobě

Hluboce je tajemné!

 

 

 

 

ZA VĚTOU Z LUDWIGOVA ZÁPISNÍKU

 

Když něčím hýbu,

pohybuji se též.

Nestačí si jen přát.

 

Za každý pohyb

jsme zodpovědni, věř.

Nestačí si jen přát.

 

Neboj se bát,

když máš strach.

I když je mi nejhůř,

vydržím stát

pevně na patách?

 

Skála,

slovo,

tělo zvířete,

tělo člověka,

i tělo mé,

na tomtéž stupni

pojmu

případného

zmrtvýchvstání

stojí totiž v světě

vše.

 

Svět neposune

jediná slza též.

Nestačí si jen přát.

 

Slova jsou nanic,

jen neustávej, věř.

Nestačí si jen přát.

 

Neboj se bát,

když máš strach.

A když ti je nejhůř,

vydrž, teď, stát

pevně na patách.

 

Skála,

slovo,

tělo zvířete,

tělo člověka,

i tělo mé,

na tomtéž stupni

pojmu

případného

zmrtvýchvstání

stojí totiž v světě

vše.

 

 

 

 

BLUES LUDWIGA WITTGENSTEINA

 

Pokud napíšeš první

dobrou větu,

máš zaděláno

na román.

 

Jestli pochopíš tuhle

piruetu,

může být akord

zazpíván.

 

Mozek je kredenc plný

prázdných polic,

dej do nich hrnce,

povídám.

 

Svět je pouze stav věcí,

faktů, jak jsou,

věty se rodí

myšlenkou.

 

 

Myšlenka je věta.

Věta už je fakt.

Promluvené slovo

se stává štěstím, smůlou,

zdechlinou, jež prdí,

vonným dechem varhan naopak,

blues Ludwiga Dabljů

dovolím si citovat:

 

 

Svět je vše, co je zkrátka tak.

Fakty v logickém prostoru jsou svět.

V předmětech je možnost všech situací.

Předmět je jednoduchý.

Volně řečeno: Předměty jsou bezbarvé.

Děláme si obrazy faktů.

To, co obraz znázorňuje, je jeho smysl.

Meze mého jazyka jsou mezemi mého světa.

A tak dál.

Souhrn existujících stavů věcí je svět.

 

 

Tak to chodí, plachty větrem táhnou dál,

ptačí hejna po nebesích magistrál,

hosté lodí marných poutí, ranvejí,

trosečníci přístavů, všech nadějí…

 

A kolem běží čas

hrkavých obrázků

hadrových metafor

vzpomínek na lásku

 

 

Andy manekýn.

Uljanov-Lenin.

Rajská polívka.

Holek z Chelsea klín.

 

[Dance macabre.]

Andy manekýn.

Uljanov-Lenin.

Rajská polívka.

Holek z Chelsea klín.

 

 

Pokud napíšeš první

dobrou větu,

máš zaděláno

na román.

 

Jestli pochopíš tuhle

piruetu,

může být akord

zazpíván.

 

Mozek je kredenc plný

prázdných polic,

dej do nich

a ne prázdný!!!,

hrnce,

povídám.

 

 

 

 

POSLEDNÍ BONMOT

 

Vlasy nosím na blond,

v barvách andělích.

Jisker prázdnou hlavou

myslet nejsem štond.

 

Nejsem schopna myslet,

abych mohla znít.

Vše, co nejde myslet,

nelze vyslovit.

 

Myslet, slídit ve tmách

boží záblesky.

Nesvedu, tak zpívám

třesky plesky rock.

 

 

Myslet, to je náhle

dojít význam dojmu.

Co je v něm.

Když slovo tu ještě

nic není,

když slovo tu není,

nežli vjem.

 

 

Já neschopna myslet,

že nesvedu hned?

Blondýnám prý není dáno?

Jsi se ve mně splet.

 

 

Myslet, to je náhle

dojít význam dojmu.

Co je v něm.

Když slovo tu ještě

nic není,

když slovo tu není,

nežli vjem.

 

 

Vlasy nosím na blond,

v barvách andělích.

Jisker prázdnou hlavou

myslet nejsem štond?

 

Nejsem schopna myslet,

abych mohla znít?

Vše, co nejde myslet,

nelze vyslovit.

 

Myslet, slídit ve tmách

boží záblesky.

Nesvedu, tak zpívám

třesky plesky rock.

 

 

Myslet, to je náhle

dojít význam dojmu.

Co je v něm.

Když slovo tu ještě

nic není,

když slovo tu není,

nežli vjem.

 

 

Čemu říkáš: myslet?

Breptům v novinách?

Co prošlo před roky

sto varem dějin,

jiným kravinám?

 

Přesto

někomu je dáno

být osloven teď,

přímo z nebes

uvnitř tam.

Jmenoval se tenkrát

ten voják v roku

jedna devět šestnáct

v Olomouci

před sto lety

Ludwig Wittgenstein.

 

K odpovědi, kterou nedokážeme vyslovit, nedokážeme vyslovit ani otázku.

 

O čem nelze mluvit, k tomu se musí mlčet.

 

[Po pauze k doznění významu pískat na píšťalku na krku až do tmy … - - - … / … - - - … / … - - - …]

 

---