Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Povídka na pokračování:
Jde o klasický model - vy si v anketě odhlasujete jednu z nabízených možností pokračování povídky a já ji pak v několika řádcích rozvedu.
Zde si můžete přečíst předcházející části povídky:
http://pismak.cz/index.php?data=readcoll&id=5664
Legér dorazil do bytu až ráno. Ze spolužákova se mu nechtělo jet Noctambusem, tak se rozhodl počkat, až začne jezdit metro, nicméně prvních pár spojů zaspal.
To Christ zaspala málem i jeho příchod. Oči proloupla, až když oba pánové seděli u snídaně a živě diskutovali nad nějakou architektonickou zrůdností, která je naprojektovaná přímo do historického centra Paříže.
Dívka byla zvyklá vstávat kolem poledne, takže jí trvalo notnou dobu, než dokázala rozeznávat konkrétnější detaily, než siluety postav, nechutně ostré světlo a životadárnou vůni kávy. Kafe! Na pozdrav něco zahuhňala a už držela v rukou šálek. Frery je mezitím představil.
Christino - Legér, Legére - Christina. Bude tu teď nějakou dobu bydlet.
Fajn.
Zatímco si Legér patlal něco oranžového na chleba, Christ z něj nespouštěla oči. Zaručeně ho už viděla, jen si vzpomenout... Piercing! No jasně! To je ten kluk s kroužkem! Ach můj bože!
Co se výrazu týče, Christinin slet myšlenek se jí ve tváři projevil jako strnulý výraz s očima široce rozevřenýma a upřenýma na snídajícího. Kdo by si něčeho takového nevšiml, musel by být úplně slepý, takže Legérovi začalo vrtat hlavou, co má s tím co dělat on. Že by ji znal? Zkusil si odmyslet to křoví, co měla na hlavě. Dobře, dejme tomu, dlouhé hnědé vlasy. Teď trochu makeupu. Fajn, víc makeupu, taky nějaká řasenka, stíny, linka a rtěnka... No tyvole!
Frery ustrnul v pohybu zrovna ve chvíli, kdy pokládal na stůl hrnek. Ona s vytřeštěnýma očima, on se spadlou čelistí, koho by to nevykolejilo.
Židle spadla na zem, jak byla rychle odstrčena, dveře od bytu práskly. Kdyby někdo nevěděl, co se stalo s vykulenýma očima, tak ty se teď dosti tázavě upíraly na Freryho. Ten ovšem nebyl z kamene, takže nastalou situaci musel nejdříve vydýchat, pak ovšem přišel s vysvětlením.
Legérovi a jeho přítelkyni vždycky něco scházelo. Ze začátku jim to nějak nepřišlo, měli přeci sebe a svou lásku, a to jim muselo stačit. Po pár letech je ale to "něco" tak tlačilo, že se v jednu chvíli málem rozešli, nakonec to nicméně ustáli a vypadalo to, že krize je zažehnána. Jednou potkal na akci, ze které jeho přítelkyně odkráčela s kamarádkami (což Legéra docela mrzelo, představoval si ten večer docela jinak), jednu docela sympatickou dívku, ze které se díky alkoholu a blbé náladě stala docela dost sympatická dívka. Skončili u ní v bytě, ani netušil, jak. Pak se nějakou dobu neviděli, Legér se na svůj krok vedle snažil zapomenout. Po půl roce, to už byl vztah s přítelkyní v dost vážné krizi, se potkali znovu. Cítil se kvůli tomu tak mizerně, že (asi hlavně kvůli výčitkám svědomí) se od té doby snažil jak nikdy, takže snad jen proto jejich vztah vydržel ještě o rok déle. Ze začátku to vypadalo, že se vše podařilo zachránit. Pak ale přišly tak divoké hádky, že se Frery mohl sázet sám se sebou, kdy se ti dva rozejdou. V poslední hádce to již Legér nevydržel a vybalil celou tu záležitost kolem jeho dvou úletů. Ještě toho dne se jeho dívka odstěhovala, za týden přišel její kamarád pro věci, co tam nechala.
Jo, tohle asi vysvětluje jeho reakci. Na nic jiného se nevzmohla. Dopila kafe a šla si zase lehnout.
Co následovalo, odpovídalo Christiným klasickým denním rituálům. Probuzení v poledne, k obědu cokoliv, co se válí v kuchyni, přepínání televizních kanálů, celková mozková nečinnost hraničící s komatem.
Legér se vrátil až večer. Beze slova prošel pokojem, dlouho se sprchoval, opět prošel pokojem a zmizel u sebe. Christ ještě chvíli čučela na bednu, pak ji vypnula, vešla k Legérovi a neslyšně za sebou zavřela dveře.
Písmák