Sobě

Jsem bolest kamene
z něhož vytesali anděla
vím, jsou všechna má slova
jen to přebytečné
co odpadlo pryč

políbila mne smrt
a potkal jsem se
se všemi myšlenkami
věcí, lidí a zvířat
a chvíli jsem byl láskou i nenávistí
aniž bych probořil hladinu
směrem ke dnu a nebi

na vnitřních stranách
jsem podoben sklu
nepřítomný tvému tělu
a zvenčí
stín ohně
hoří bez popelu
to jen čas
se za prach převléká

když patříme větru
a sobě světlem jsme