Relativně relevantní texty

Na vysoké škole jsem měl jeden zajímavý předmět, rétoriku. Tam jsme se bavili o osobnosti přednášejících a souvisejících pojmech „Generátor relativně relevantních textů“ a „Generátor absolutně nesmyslných blábolů“. Tyto dva generátory jsou přirozenou součástí každého přednášejícího a na základě míry jejich používání je možno sestavit jeho posluchačský profil.

Pojem Generátor relativně relevantních textů asi netřeba představovat - jedná se o pomyslnou část mozku přednášejícího, která se automaticky zapne ve chvíli, kdy mu vypadne text. Ta je schopna vygenerovat text náhradní, který je smysluplný a k tématu, ale nic nového posluchačům nepřinese. Kupříkladu “představte si, že X je tady v tom příkladu neznámá … teda vy ho samozřejmě znáte a víte, že ho znáte, ale představte si, že to nevíte anebo, že ho vůbec neznáte”, kterým se matikář snažil zakrýt prodlevu než našel papír, na který si kdysi dávno napsal, jak se ten příklad počítá (podle hesla „kdo by si ty bláboly pamatoval, když nemusí, že“). Jeho občasné zapojení je však důležité, aby posluchači měli čas si chvíli odpočinout a nebyli po 6 hodinách přednášek příliš vysíleni.

Generátor absolutně nesmyslných blábolů začínají lidé naplno využívat již ve studentských letech, hlavně při obhajobě diplomových prací. Snaží se tak navodit atmosféru, že danému tématu rozumí více než docent, který je zkouší. Jelikož jim to většinou projde, používají tuto praxi i později, kdy se sami stanou vysokoškolskými učiteli. Jejich studenti, kteří danému tématu zpravidla nerozumí (a jsou tak naivní myslet si, že na přednášce jim přednášející něco vysvětlí), nerozeznají skutečné informace od prázdných slov vygenerovaných Generátorem absolutně nesmyslných blábolů. (Tadyhleten graf získáme konvolucí jedné složky vstupního signálu a téhle komplexní exponencionály vynásobené impulzní odezvou tohodle filtru, promítnuté na válec … na komolý kužel ... no vypadá to vlastně jak exponencionální pivní láhev od piva.) Častější zapojování tohoto generátoru má za následek, že na sebe přednášející nestrhává pozornost a studenti mohou klidně spát.

Podle množství využití opravdových informací, textů vygenerovaných Generátorem relativně relevantních textů a Generátorem absolutně nesmyslných blábolů můžeme definovat i posluchačský profil jednotlivých přednášejících:

Popsané generátory se bohužel nezapínají pouze na vysoké škole, ale často i v běžném životě. Znáte ty situace typu „najednou zavolá maminka a zrovna když se to nejmíň hodí“, třeba když sedíte s kamarády v hospodě? Rozhovor pak vypadá stylem “Ano mami. Samozřejmě že se právě učím. Ne, nemám holku. Jo, jo. Ano, maminko. Neboj, jdu zítra do školy. Jo, i dneska jsem v tý škole byl. Jasně, že budu mít všechny zkoušky napoprvé. Ale ne, nevyhodili mě ze školy. Co Tě bere, ten ožralec na Facebooku, to nejsem já!” Tak tohle je typický příklad fungujícího Generátoru absolutně nesmyslných blábolů.

Já jsem si na nekontrolovatelné zapínání těchto generátorů (alespoň v životě mimo školu) dával pozor a myslel jsem si, že se mi to nemůže stát. Nedávná zkušenost mě přesvědčila, že to nemusí být pravda. Potřeboval jsem něco udělat na počítači během telefonátu s přítelkyní. Jelikož se daná věc nedařila tak, jak jsem si představoval, přestal jsem telefonní hovor vnímat a tiše jsem si zanadával “scheiße Katze, no ty vole”. Přítelkyně ihned zareagovala “já jsem vůl??!”. Než jsem stihl cokoliv udělat, sepnul Generátor relativně relevantních textů: “jo vole”.

Škoda, že posluchačský profil nelze sestavit kromě přednášek i pro běžný život. Zajímalo by mne, jak bych vlastně dopadl - zcela určitě jinak, než jsem si dosud myslel.