30. SUPERKOULE - soutěžní dílo č. 2

Třicet to je krásné číslo
na výplatní pásce
když vyplatí Ti odměny
na dortu 
když ještě sfoukneš všechny svíce
jen počkej chlapče
až jich bude třikrát více
…
Těžko budeš foukat na svíčky
to někdo jiný
na Tvém hrobě
udělá z nich lampičky
…
Třicet už Ti dávno bylo
Kolik let Ti ještě zbylo?
Třicet? Více?
Jak dlouho ještě bude hořet
zbytek Tvojí svíce?






Deset, dvacet, třicet, narodil se … no já vím, v jedné básničce píše autor, že prcek, ale tentokrát tím myslím sebe. I když těch třicet je ještě plus pět. Docela „nedávno“ si pamatuji svoji mámu, když slavila svých 30, byl jsem ještě malé ucho, ale živě si vybavuji, že je oslavila pořádně. Nebudu zacházet do podrobností, ale každý pochopí, co po alkoholu následuje :-)
Taky v té době jsem si říkal, třicet let, ti už jsou staří, to je hrozné. Ještě že jsem tak mladý. Ironie. Dnes mi je třicet pět, to znamená za patnáct let padesát (ježíšku to je strašné číslo, padesát, ti padesátníci musí být ale staří). Už si nemyslím, že by třicet let bylo nějaké stáří, vesměs se vnitřně cítím stále mlád, pořád jsem uvnitř tím malým klukem, ale navenek se „musím“ chovat dospěle, právě na oněch výše zmiňovaných třicet pět.
Co jsem za svých 35 let dokázal … asi moc ne, dokončil jsem školy, našel si práci, oženil se, zasadil strom, postavil dům … jen tomu synovi se moc nechce. Teď tu sedím a přemýšlím, zda je to moc nebo málo, zda mám být spokojený či ne. A pokud bych tu měl být ještě dalších třicet plus pět let, pak je toho ještě hodně přede mnou. Co bych ještě mohl? Zasadit druhý strom (dva už je sad), najít si lepší práci, ještě víc milovat svoji ženu, zkusit rovnou dva syny (to by byli dvojčátka).
No a dá-li Bůh ještě dalších třicet plus pět, to už mi bude sto pět. Vykašlu se na sázení třetího stromu, kdo by jim stříhal na podzim haluze a shraboval tolik listí v sadu. V práci už snad nebudu (tedy pokud se ta nová vláda nerozhodne, že se do důchodu bude odcházet ve sto šesti letech). Budu dál milovat svoji ženu, jen o dalšího potomka se již nebudu pokoušet, protože ani ten Arginmax mi už nepomůže. A moje děti mi budou při občasných návštěvách připomínat, jaké to je nebo bylo mít krásných 30. 
A co Ty, už jsi měl(a) svých třicet plus pět? Ne? Neboj, možná, že už zítra Ti zaklepou na vrátka …