Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seO mylně pochopené informaci
Autor
PÁTER
Nastoupil jsem do studeného trolejbusu. Posadil jsem se k oknu a chladem i únavou zadříml. Hlava mi padala na okno a nijak mi to nevadilo. Zavřel jsem oči a při pomyšlení, že mám před sebou dvacet minut jízdy, jsem se oddával představám, jaké by to bylo být večer s ní doma...
Najednou jsem ucítil ve své ruce nesmělý dotek čísi ruky, pak docela silnější stisk. Co se to děje?
Malátně jsem pootevřel oči.
No tak to se mi fakt jen zdá! Trolejbus drncal dál a opět mě ukolébal.
Vedle mne se posadila neznámá, která by mohla kandidovat na Miss našeho města, kraje a možná celé republiky. A tiskla moji ruku ve své. Bylo to docela důvěrné a přitom jsme se neznali.
Krásný sen, pomyslel jsem si a snil si dál. Má hlava se mimoděk opřela o čísi ramena. Tak bacha, to už není sen, to je realita.
Polekaně jsem sebou trhl. Pootevřel jsem znovu oči a omlouval se, aniž bych věděl komu.
"Promiňte, nechtěl jsem..."
Otočil jsem se. Otevřel jsem oči dokořán. Vedle mne seděla skutečně moc hezká dívka a držela mne za ruku. Přesto trhla ramenem a tím naznačila, že o podobný dotek mé hlavy nestojí.
"...usnul jsem, nic jsem tím nesledoval..."
Usmála se a odpověděla.
"Vždyť já si tím nic nevysvětluji, o nic nejde."
Přesto mě držela po celou dobu jízdy dál. Nechápal jsem ji. O nic nejde... Když nejde, tak proč se mě drží?
"Dovolíte prosím" řekl jsem jí, "na příští zastávce budu vystupovat, půjdu si dát znamení."
" Tak nespěchejte, i já budu vysedat a stejně již někdo znamení dal!"
Trolejbus zastavil na zastávce U parku.
Teprve teď mne neznámá pustila a já stále cítil ve své dlani horkost její ruky.
Vstala a mlčky scházela ze schůdků. Já za ní.
Co tím sledovala? Vrtalo mi v hlavě.
Neznámá jakoby to vytušila. Náhle se zastavila a opět usmála. Pak mlčky ukázala rukou do míst nad okny trolejbusu, kamsi mezi ty reklamní letáčky.
"Vy to nevíte?"
Jaképak " To" nevím?
Vystoupila. Rychle odkráčela nevím kam a byla pryč.
Než jsem vystoupil, otočil jsem se, abych našel "To", na co mě upozorňovala. Stihl jsem si to přečíst a zůstal jako opařený.
Černé na bílem tam bylo napsáno sdělení Dopravního podniku.
" CESTUJÍCÍ JSOU POVINNI SE ZA JÍZDY DRŽET!"