Milý Ferdo

Milý Ferdo, pardón pane Ferdinande!

Dodatečně bych Vám chtěla popřát k Vašim neuvěřitelným třicetinám, jimiž jste v srpnu trumfnul dosud nejstaršího dikobraza na světě narozeného v roce 1963 ve Winnipegu, který se dožil „pouhých“ 29 let a 11 měsíců. Ostatní, co se dožívají pouze kolem deseti let, neboť trpí parazity a veterinářů je v přírodě tak málo, Vám mohou jen závidět péči, která se Vám dostává v pražské ZOO.
Na oslavu, která proběhla před Vaším výběhem u pavilónu Sečuán a které se zúčastnil i fakír, který ví, jaké to je ulehnout na pichlavé lože, jsem se bohužel nedostavila, což mě opravdu velice mrzí.
Moc ráda bych Vás, dědečku ( mohu-li Vás tak familierně oslovit ), objala a políbila na čumáček. Dozvěděla jsem se ale od kurátora savců Petra Brandla, že pokud Vám ostny mechanicky stlačím, vystřelíte je do okolí. Nerada bych způsobila Vaším prostřednictvím někomu újmu, kdybyste ho třeba trefil a také bych Vás nerada připravila o jeden z nich, neboť u Vašeho druhu dikobraza běloocasého jsou tak vzácné. Jste totiž jediným a zatím posledním obyvatelem naší ZOO svého druhu. Váš kolega dikobraz jihoafrický se v zahradě pilně rozmnožuje, Vám se to však nepodařilo.
Zažil jste toho za svůj život hodně. Pamatujete ještě na pionýry, co na Vás pokukovali v dobách „temna“, přestál jste spoustu změn k lepšímu i k horšímu, dokonce jste přežil obrovskou povodeň, která zpustošila širé okolí.

Děkuji Vám za to, že jste a snad tu ještě dlouhu budete dělat radost všem malým i velkým návštěvníkům Vašeho obydlí. Navštívím Vás osobně co nejdříve, to vám tady přede svědky slavnostně slibuji.