Závod s tělem

Seděl tam s lahví v ruce. Měl upito sotva jednoho panáka, a už byl na mol. K ránu pak trpěl obrovskou kocovinou.

Okurky byly neobyčejně kyselé a mimořádně sladké. Jaké jiné by vlastně měly být. Pamatoval si každý okamžik včerejšího večera, ačkoliv by rád zapomenul. Pamatoval si jak se obsah jeho žaludku, kyselý jako ty okurky, které právě jedl v jednu chvíli vyhrnul na podlahu. A voda, kterou si vyplachoval ústa, ta byla příšerně chlorovaná. Mnul si bolavou hlavu a prohrábnul si vlasy. Tvář mu pokrývalo zrzavé strniště. týden se neholil, týden se nekoupal, týden s nikým nemluvil. Bláhově věřil, že alkohol mu pomůže zapomenout. Očekávané okno se nedostavilo.

K obědu si ohřál dva párky z pomačkané konzervy. Při krájení chleba se říznul do prstu. Bolest ho na chvíli přemohla. Z očí se mu vyhrnuly slzy. Bezděčným pohybem si rozmazal po tváři směs krve, špíny a slz. Párky byly mimořádně slané.

Na papír se nemohl ani podívat. Vzteky celý bez sebe roztrhal obal z konzervy a hodil ho do kamen. Vzplál zelenavým plamenem. Chvíli ho sledoval.

Druhý den už prohledal celý srub. Nemohl najít jediné noviny, jediný kus popsaného papíru. Jedinou informaci. Chvílemi doufal, že nic nenajde a vzápětí zuřil nad mastným papírem od salámu. Večer nemohl usnout, jako už poslední týden několikrát. A i předtím, když upadl do spánku míhali se mu hlavou takové představy, že v tom nebyl rozdíl. myšlenky přelétaly jedna za druhou, jako titulky v kině, tak pětkrát zrychlené. Zachytával jen útržky. Nemohl se na nic soustředit.

Třetí den už jen ležel na posteli a civěl do stropu. Zjistil, že jeho nohy už ho neposlouchají. Podařilo se mu přivolat pár útržků z mládí. A slovu mládí by se vysmál, vždyť mu je dvacet let. Jeho první vzpomínka zamířila do doby tak před půl rokem. Seděl před televizí a uslyšel jedno cizí slovo. Slovo tak podřadného významu, že ho vlastně ani nevnímal. Za hodinu to samé slovo zaslechl v jiném pořadu. Od té doby se to stávalo neustále. Po čase nacházel  stejná slova ve dvou následujících větách. Ve dvou rozhovorech. V hovoru turistů na nádraží. A vše se mu neustále honilo v hlavě. Pamatoval si na minutu, co dělal včera, předevčírem, před týdnem. A hlavně, nemohl se těch vzpomínek zbavit. Začal intenzivněji vnímat. Slyšel šumy z vedlejší ulice, cítil rozlité pivo z hospody na Dolním náměstí, ale stále hůř viděl. Ztrácely se mu obrysy. Vánek ho mrazil a na slunci ho trýznilo vedro. Myšlenky mu už tři dny nedovolily spát.

V mozku se mu stále převíjely výjevy z jeho nejdávnějšího dětství. Chaoticky je rušily scény ze včerejška. Vše se slévalo v jeden informační kal, který mu zahlcoval myšlení. Nedokázal odhadnout čas. Nechtěl odhadovat čas. Jen v chvilkách, kdy se jeho mysl trochu uvolnila toužil, aby to vše skončilo. Těch chvilek volnosti bylo stále méně. Ležel na posteli a postupně si jakoby zdálky uvědomoval, že jeho tělo přestává postupně pracovat. Se smrtelnou jistotou věděl, že jeho ledviny už nepracují. Střeva, která ostatně neměla co trávit, přestala fungovat. Srdce tlouklo jen tak, jak bylo nezbytně nutné. Dech byl sotva znatelný. Oči se nepohnuly a jen slepě civěly do stropu. Zoufale se držel toho kousku mysli, který doposud komunikoval s jeho tělem. Dorážely na něj statisíce impulsů, žádajících o krev, o kyslík o živiny. Zatvrzele odmítal. Jediné na čem jeho mozek lpěl bylo srdce a plíce. Krev proudila už jen tam a do mozku. nervová vlákna do ostatních oblastí se rozpadala. vše se podřídilo neovladatelnému vědomí. Mohl tak ležet ještě den. Pak ucítil, že se blíží přelom. Vědomí už přemohlo jeho vůli po životě. Přistoupil na jeho hru a jen jako loutka, která vykoná svou práci se snažil pomoci.  Srdce pracovalo z posledních sil. Nečištěná krev, plná odumřelých červených krvinek nedokázala přenést dost kyslíku. k pohonu srdce. Plíce se na mnoha místech ucpaly. Vědomí odpojilo už i své poslední orgány. Mozek pracoval na největší výkon. Všechna energie se shromáždila v něm. Poslední zbytky sil vyhodnocovaly informace.  Už se blížily k vyřešení celého problému, když začaly odumírat první spoje. Vědomí shromáždilo veškerý svůj potenciál ve středu levé a pravé hemisféry. Před jejich rozpojením a následným zhroucením se mu podařilo najít řešení. Pochopil smysl života. Příliš pozdě.