Mé myšlenky o tobě

Vstoupil si do mého života a nejspíš tě už neuvidím, prohlížím si tvoje fotky a i před nimi se stydím. Stýzká se mi i se zlobím,to ti však už nejspíš nikdy nepovím.

Zbyla mi na tebe jen nekončící vzpomínka. Proč si odešel? To zůstane navždy nedořešená hádanka.

Nevěděl si co k tobě cítím-že po tobě dychtím. Chci zažít blískost našich těl,ale tys jak vánek uletěl. Že tě miluji nemohl si tušit! Pro tebe bude moje srdce navždy bušit.

Oba spíme pod stejnou oblohou,máme deset prstů na nohou , posloucháme hudbu totožnou, což je jazz a rock a někdy mám pocit,že jsme si chvílema tak blízcí, že stačí udělat jen krok.

Jenže oba jsme stydliví a tak trochu prchliví. Také nám brání věkový rozdíl,což má na celé věci svůj podíl.

Někdy mám pocit,že se ti také líbím a hodně věcí s tebou sdílím, ale co když je to právě naopak a ujel nám posledí vlak,co když se mýlím?

Chtěla bych vědět co ke mě doopravdy cítíš,co vidíš když se na mě podíváš,co prozrazuje moje tvář,co si o mě myslíš? Plno otázek mojí mysl zatěžuje,po řece myšlenek loďka s někým pluje. Jsem to já! Já zvědavá!

Docela se bojím,že to neustojím. Kdo mi bude teď na piano hrát? Kdo se bude tak krásně smát? Kdo na chodbě bude hrdě stát? Proč mi musí život tohle potěšení brát?

Mám v sobě velký smutek,kéž by se stal dobrý skutek a tys na bílých schodech stál, tak krásný a mnou milován. Kdyby si stál v ten osudný den na jistém místě, naplnila by mě radost a začalo by mi tlouci srdce to vím jistě. Řekl bys mi třeba jen: "přeji pěkný den",ale to je jen můj sen. Nejspíš se to nestane a já marně doufám, ovšem zatím malou naději mám a fakta a pravdu teprve hledám.

Co asi teď právě děláš? Spíš a nebo běháš? Nebo hraješ mariaš? Ale co je mi vlastně po tom když jsme si pomalu ani nepodali ruku. Nevím proč,ale pořád na tebe musím myslet v duchu. Pořád se mi vybavují tvoje slova, znova,znova a znova. Každou chvíli mi tě něco připomíná a velmi mě to dojímá ať už je to na výletě,u jídla či o tobě někdo povídá.