ProtiLáska

ProtiLáska

Opilá něčím, co stále mě ovládá,

nevím však co , snad těch pár vět.

Asi se někde stala ta závada

a já teď nutně potřebuji protijed.

To ono bolí i je tak krásné,

něco mezi nebem a zemí.

To ono, co je tak vzácné,

zprvu mánie, pak stísnění.

Vzít do dlaní a hrát si s tím,

nejde však, není hmotné.

Vzduch, svit, vůně i stín,

cítí se, až když to protne.

Bacilonosič, tak ten byl zrádný.

Kde hledat antidotum teď?

Proč záporný a v mžiku kladný,

vidí mé oči tento svět?

Je to jak kostka pana Rubika,

dokud  nesloží se, celek není.

Životnost toho mi nějak uniká,

svíravá úzkost, proč se tak cení?

Sakra teď, kde najít protijed?

Na vira, co ve mě se  točí.

Mám projít celý širý svět?

Neb čekat až jinam skočí?