Parapet

Sedím na okraji parapetu,
pod nohami černá díra,
jen lampu, tu a tam,
rozzařuje má víra.

Kapky mi máčejí,
prsty a kolena,
když natočím hlavu k nebesům,
krůpěj spadne mi na tvář beze jména.

Nevyprosím si odpuštění?
Bože slituj se, či mě neslyšíš?
roztahuji ruce a vítr objímá mé tělo,
je těžké popsat, jak se v tu chívli cítíš.

Odrážím se,
od stěny do prázdna,
kráčím do tmy,
padám a černá díra nenasytně hladová,
natahuje se po mém těle,
a já oddaně jdu ji naproti,
kolem obličeje vítr šlehá mi,
a jen šmouhy lamp ustupují smrti.

Myslím na Tebe,
když naposledy se nadechuji,
v trávě plné rosy ležím,
proč jsem to jen udělala? vždyť Tě stále miluji.

Až mne tu ráno najdeš,
to Ty mě naposledy obejmeš a zakřičíš,
pramínky slz rozmáčí mou košili,
když už nic neříkáš a jen mlčíš.

Zřejmě nepochopíš,
proč jsem pryč odletěla,
bylo nám spolu tak krásně,
a teď jsem jen duše bez těla?

I mladá dívka pod tíhou depresí,
zhroutí se jako domeček z karet,
když není kdo by porozumněl jí,
pak usedne na parapet.