mých 18 let :-)

18 let zpátky, co zahlédla jsem poprvé svět. Začalo to slůvky - papů, ham ! Byla to láhev, ze které jsem strhla zátku, aniž bych si hlídala jakým způsobem a jak rychle.

Otevřela jsem si mnoho cestiček a způsobů kudy se dát plavat, klesat ke dnu...

Zvolila jsem si však tuto. Možná jsem si ji však nevybrala sama, ale směrovou šipku mi ukázal ,, ten nahoře ,,

Nemůžu říct, zda je ta správná,  zda se mi plave lehce. Tvrdit však, že se proti mně žene silný proud...možná občas, ale ten zlobí asi každého z nás.

Tu potkávám rybičky, které se přidají ke mně a já k nim a proplouváme životem pospolu. Ale často se střetávám i se žraloky - lidmi bez citů a pochopení. Ale můj život nestojí pouze na ostatních. Ale hlavně si ho utvářím sama. A vím, že jaký si ho udělám, takový ho mám, do dnešních osmnáctin jsem ho měla a v dalších letech ho míti budu. Má láhev možná skrývá hrozivé, smutné, (třeba i katastroficé ) útesy, netuším, co přede mnou v hlubinnách chystá a co mě čeká. Jen můžu říct, že po celých osmnáct let, jsem po ní chtěla, aby mi nebylo právě těch osmnáct. Až dnes chápu, že to byla troufalost. Ne tak troufalost, jako hloupost. Listovat kalendářem stránky nazpět, jsem už vzdala také... mnohým nepříjde tento věk nijak významným, jiným, než prostě - jsem o rok starší, jsem už dospělák...

Ale já vidím, že už jsem ve třetině láhve, v cestě, která se viditelně rozšířila a já teď stojím na další křižovatce......