Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOd víly po blechu
Autor
Muamarek
V lednu 2012 vychází sborník básní pro děti, Písmáci dětem. Autoři publikující mj. na serveru Písmák, Ivana Buriánová (na Písmáku jako nevím,neznám), Marta Hlušíková (filemon), Lída Jakúbková (Alegna), Martin Koreček (Makoves), Pavel Martinec (snake_01), Jarmila Moosová, Marek Řezanka (Muamarek), Pavel Šamšula, Dagmar Tomášková, Zuzana Voznicová (Zuzulinka) a Zdeněk Železný (zzlatý), se rozhodli, že každý podle svého stylu a zaměření poodkryje dětem z tajemství okolního světa, a to pokud možno hravě a s citem.
Slovo úvodem mj. přibližuje záměr sborníku: „Nejedná se o knihu s ucelenou koncepcí a primárně pedagogickými cíli, jako spíše o volné kompendium několika osobních a osobitých přístupů k dětské literatuře a obecně k tvorbě pro děti. Tomu je podřízen i velmi volný výběr materiálu. Kniha se tak neomezuje na určitou konkrétní skupinu dětských čtenářů, a dokonce se vedle českých textů ve sborníku objeví i texty slovenské.
Text je tak určen obecně dětem, ale nejen jim. Autoři od počátku uvažovali o širším využití knihy, například v podobě doplňkového materiálu pro učitele a učitelky na prvních stupních základních škol, jimž by ostatně volná koncepce výběru básní mohla při jejich práci s různými věkovými skupinami vyhovovat.“
Do světa pohádek láká děti Ivana Buriánová úvodní básní sborníku: Vílí ukolébavka. Báseň se nese na oblaku snění s lehkostí vílích střevíčků.
Specifikem sborníku, jak již prozradilo slovo úvodem, je střídání českých textů se slovenskými. Byla by škoda, aby děti minul jazyk jejich mateřštině příbuzný a blízký. S krásami slovenštiny se děti mohou seznámit hned v básních Marty Hlušíkové. Zvukomalba se odráží ve hře se slovy např. v básni Muzikanti:
Psi vraj majú hudbu v krvi,
Moj Azor jeden z prvých:
Já si cvičím bicie,
Azor skúša vycie
Až epigramová je báseň nazvaná Malo by sa, která však nikoho nikam netlačí:
V škole by sa
malo učiť povinne
že tma je svetlo
vyváľané v komíne
Lída Jakúbková zahrnula do svých básní čtyři roční období a do každého z nich vtiskla radost ze života. Při čtení její básně „Sněží“ se má člověk chuť zachumlat do peřiny, nasávat vůni šípkového čaje na stolku a snít o vločkách venku:
Do vločky sněhu
ukryla svou něhu
kapička
Krajkovou duhou
hledá jedna druhou
sestřička
Šat mají bílý
od zimní víly
každičká
Za ruku spolu
padají dolů
z nebíčka
Martin Koreček přibližuje zdánlivě obyčejné věci všude kolem člověka neobyčejně a poeticky. V básni Malé počítání může nejmenším přiblížit záživnou formou to, co je pak bude čekat ve škole ve formě poněkud méně zábavné:
Čtyři hrušně znásob dvěma,
máme tu hned rodinu.
Osm hrušní, hrušky nemá,
ty skončily v závinu.
Pavel Martinec zase zve děti do světa zvířat, kde němé tváře promlouvají a kde je cit na prvním místě:
Koťátka
V pelíšku je jako v klícce,
teploučko už od pátka,
to se totiž naší Micce
narodila koťátka.
První malé, ušmourané,
jedním očkem vidí svět,
druhé líné, div že vstane
- no a ještě dalších pět.
Na zvířecí strunu se naladila i Jarmila Moosová, která ve svých básních vsouvá dětem do postýlky malou Zoo:
Opice
V zoologické zahradě
opice jsou na řadě
- nutno je mít na sezónu
zoubky v plné parádě
a proč:
to je jasné přeci:
na lidi se šklebí z klecí!
Marek Řezanka se vydal s dětmi na houby. Ukazuje, které houby jsou jedlé a které jedovaté, ale přitom krásné napohled (jen na okraj, žádná z básní není převzata z jeho knížky pro děti: Děti objevují svět).
Mochomůrka červená
Klobouček má z červánků
s bílým posypáním,
ukládá se ke spánku
(také není k mání).
Ať se každý potěší
(brát se ji však chrání)
pohledem, víc neřeší,
je ozdobou strání.
Pavel Šamšula zase dokazuje, že svět dětí je světem fantazie bez hranic:
Slůně v ulitě
Šťastné malé slůně,
chytá cizí vůně.
A když cítí pohromu,
schová se hned do domu.
Domeček měl po šneku,
bez špíny a bez fleku.
Však nelze ho již vidět,
rozdupnul ho slepý děd.
Kouzelnou procházku lesem nám zprostředkovává Dagmar Tomášková.
Nastal večer u lesíčka,
zaslechli jsme houkat sýčka.
I když bývá celkem malý,
je ho slyšet z velké dáli.
Co to slyším za písničky?
Cvrček hraje na housličky.
Děti rády slony, chce se člověku říci. O slonech mají ve sborníku básničky Jarmila Moosová i Pavel Šamšula. Slůně zamává vesele na děti i v básni Zuzany Voznicové:
Slůňátko malé
dostalo vale
od slečny sloní
prý není pro ni
prý je fakt malé
prý ať si raději
po stepi
v naději
hyeny honí
Sborník uzavírají básně Zdeňka Železného, který se na tvorbu pro děti specializuje. Jeho básně hladí na duši a vyvolávají milý úsměv.
Filuta
Šel medvídek na koledu
přinesl si hrnec medu,
nesnědl jej všechen hned,
nechal trochu na oběd.
A že u nich v kredenci
bydleli i mravenci,
tak mravence z kredence
chtěl si přidat do hrnce.
Na 134 stranách mohou děti i jejich rodiče uniknout z reality do světa nenásilného, hravého, plného porozumění. Tento svět svými obrázky s citem pro dětskou duši zarámoval Emil Sláma. Více o něm i dalších autorech sborníku je možné dočíst se na několika posledních stranách knížky. Ať se vám líbí.