Nostalgická vánoční

Blíží se vánoce,

čas pohody a snění,

lidé však spěchají balíčky ověšeni..

Jak by jim byl den krátký,

samý spěch a shon,

pro samý sam chvat již zapoměli,

jak čistě zní z kostela zvon.

Lidé jsou na sebe hodní,

usmívají se tiše,

proč jen o vánocích

jim přetéká lásku číše?

Nemám ráda vánoce,

čas ohlédnutí a snění,

a tiše doufám,

že lidé se jednou změní.

Milovat jen když za okny létá sníh?

Být k sobě hodní jen o vánocích?

Jako kýč na nároží,

připadá mi reklama na levné zboží.

Na šminky, hračky a různé věci,

o kterých si lidé myslí,

¨že bez nich nemohou být přeci.

Jsou vánoce, musí býti plné stoly,

a mě už z toho srdce bolí.

Proč nezastaví se tito lidé na chvíli,

proč celý rok jsou k sobě zlí,můj milý?

Proč štěstím falešným a dary,

odčinit chtějí všechny roční křivdy,

všechno zlo,

všechnu závist,

nepokoj a sváry?

Jednou bych chtěla v chaloupce, co má okno jasné

všemi zapomenuté,

s kachlovými kamny a vonícím jehličím,

prožít s Tebou svátky krásné.

Chci zasednout k prostému stolu,

ozdobenému větví borou,

jenž smolou voní,

pít víno rudé jako krev,

a jediné si přeji,

v míru býti s Tebou,

hladit se v těch čtyřech zdech,

a vločky létají

já políbím Tě ,až zatají se dech.

Svátkům vrátíme čistotu a něhu,

a zastavíme čas v jeho běhu,

a vrátíme jim původní poslání,

lásku k lidem se srdcem na dlani.