Můj

Jednou jsem chodila s jedním budoucím scénaristou. Byl sexy, arogantní, prostě takový hajzl co by možná mohl mít každou, na kterou by si ukázal. Já byla tehdy dost zklamaná osudem a každé pátky chodila na párty, abych neseděla doma a neutápěla se v depresích. Trochu vodky, víno a hned byl svět veselejší. No a právě jeden takový pátek jsem potkala jeho. Pil s kamarády a já byla se svými kamarádkami. Byl neskutečně sexy, v té své černé košili. No, přeskočme nudný úvod. Pár dalších pátku a začali jsme si spolu. Milovala jsem jeho polibky, nikdo před ním, mě tak krásně nelíbal. Milovala jsem, když jsme šukali, sex s ním byl živočišný, nespoutaný, prostě nejlepší. Pokousal mi krk, vytrhal vlasy a udělal modřiny po celém těle a já byla šťastná a uspokojená. A jednou v noci, po naší společné párty mi řekl že mě miluje. Byl opilý a já taky. Ale na to, co jsem cítila, když mi to řekl nikdy nezapomenu. To jsem byla poprvé v životě doopravdy šťastná. Šťastnější než když jsem dostala svoje HTC, šťstnější než když jsem dostala naušnice od Cartiera. Chtěla jsem s ním žít, mít s ním děti, natočit film. Bože, já byla neskutečně zamilovaná. Změnená, usměvavá, pozitivní. Zažili jsme spolu tolik věcí, Spousta šukání, chlastu, bavení, romantických nocí všeho co dělají zamilovaní. A milovala jsem když mi dal facku. Když mě bil a říkal mi kurvičko a setřičko. Já ho milovala za cokoliv. A udělala bych pro něj cokoliv.

Teď tady sedím a píšu to. Občas mi ukápne slza, protože mám těžké období. A myslím na něho. Myslím na to, že pořád cítím to, to jsem cítila když mi řekl že mě miluje. A vím, že on je ta opravdová láska.