útržky

..
..

chci být sama a přece
bojím se samoty
a co mi na to řekneš ty?
‘nebraň se tomu, co se děje‘
však já jsem bez naděje

stoupám do výšin mánie
a směju se hlouposti světa
starosti házím za hlavu,
mám pořád dobrou náladu
naráz však padám do hlubin deprese
/tohle že má být recese?/
šoupám si nohama bezútěšně
do země hledím a pak zas do nebe
každý ten pohled uvnitř zazebe
/živote nechceš či chceš mě?/

..
..

v roztouženosti snové
brodím se
znovu
a pořád dokola
prostor, čas
/hlavolam/
tam, kde jsou otvory klové
myšlenky své uschovám

..
..

pohledem uhranu staré budovy
tak mrtvé v živosti historie
a vrátím se do reality
/násilně/
poodstoupím od kvantity
lidí kolem mě
a nadechnu se
/vždyť co jiného mi zbývá/
v tuhle dobu,
kdy melodie tklivá
stoupá do mých rohů

..

v životě už tak nějak bývá
příliš mnoho schodů
/vyšších, než se zdá/

..
..