Svádivé zrcadlo

Adam si upravil límeček své košile a zadíval se na sebe v zrcadle. Musel nekonečně dlouho nutit svou matku, aby mu poslala dostatečné množství peněz na koupení toho skvělého obleku co potřeboval na vánoční ples. A vánoční ples je jedna z nejdůležitějších společenských událostí na jeho škole. Takže víc než důležité.

Zrcadlo slabě zahvízdalo, Adam se uškíbl.

"Já vím, já vím," řekl mu.

Nemohl se dočkat, až uvidí ten výraz na tváři Alison. Celé týdny byla odtažitá, odmítala jeho šikovné ruce se sliby typu "ještě ne, ještě chvíli vydrž".  Určitě jí tento večer ohromí, že budou moct vypadnout z plesu dřív, aby si našli nějáké to její "ještě ne" místečko. 

A jestli se mu to nepodaří, je to zkurvená lesba, co ho celé týdny tahala za nos.  

"Tak kdo je ten šťastlivec?" ptalo se zrcadlo nemravně a škodolibě zároveň. 

"Promiň?"

"Dnes v noci si to s trochou štěstí rozdáš s nějákým klučinou, když vypadáš takhle."

Adam zjistil, že není schopen ničeho, krom tupého zírání do zrcadla s pocitem, že si právě zničil úžasnou visáž, kterou nacvičoval poslední půlhodinu. 

"Hele, jdu na ples se svou holkou. S Alison. Ale díky za optání".

"Jééé," zrcadlo se začalo chechtat a nevěřilo mu ani slovo. 

"Vážně," odsekl Adam. 

Zrcadlo zakašlalo, ale nápadně to spíš připomínalo slovo "kecá".

Adam cítil jak rudne. "Pardon?"

"Ale nic, já nic neřeklo."

"Ale jo!" řekl Adam a založil si ruce v bok. "Co jsi tím myslelo?"

Zrcadlo znuděně vzdychlo. "Nic. Bav se. Užij si ten tvůj mejdan."

"To mám v plánu." sebevědomě odpověděl a upravil si vlasy. "Se svou holkou."

Zrcadlo se zase zachechtalo. 

"Co máš kurva za problém?" vykřikl Adam zoufale.

Tohle musel být nějáký vtip. Asi se zase mimo, pod vlivem, že tady mluví se zrcadlem. 

,,Je to tím,“ začalo zrcadlo tónem, jakoby něco primitivního vysvětlovalo někomu pořádně hloupému, ,,jak vypadáš…jako gay. Myslím to vážně – podívej se na sebe.“ 

Adam sevřel ruce v pěst. 

"Tomuhle se říká styl a né, nemyslím si že by o tom takové zaprášené staré zrcadlo mohlo něco vědět!".

"Aha, takže v tomto jsi expert" zavtipkovalo zrcadlo.

"Velmi správně,"zavrčel Adam.

"Seš přinejmenším metrosexuál, zkrášluješ se tady už aspoň hodinu."

"Já se nezkrášloval!"

"Hodinu," pokračovalo zrcadlo. "Ale to je v pořádku drahoušku, však máš ještě hodně času přijít na to, jestli se ti víc líbí kluci, nebo holky. 

"Jestli co- " Ať už to byl vtip, nebo ne,  tentokrát to zašlo příliš daleko. Adam se na něj zaškaredil. 

"Nejsem gay! A navíc, co jsi ty, jen tupé zrcadlo, co nic neví!"

"Třeba to, že už dobrou půlku století, stojím v tvé ložnici. Takže, vlastně docela dost."

"Směšné," zamumlal a naposled si uhladil vlasy.

Když odcházel, slyšel jak se zrcadlo chechtá. Měl na přemýšlení lepší věci, třeba jak se Alison dostane do kalhotek. Nebo jak najít příležitost a užít si s Davidem v nějákém zapadlém rohu. Na co to myslel? Představa, jak se s Davidem muchluje v odlehlém zákoutí ho vzrušila, aniž by sám chtěl. Adam si pomyslel, že za nemůže nikdo jiný, než to zpropadené zrcadlo a práskl za sebou dveřmi.