Idea

Vem třeba keramickou hlínu

a vymodeluj si svůj svět,

svět bez nářků a spílnu,

tak jak ho chceš uvidět.

Když hlína ti protéká mezi

prsty,

zapátrej v paměti kousek zpět,

vracej se myšlenkou, jak knihu

otáčej,

vzpomeň si jak jsi viděl svět.

Vyrob si třeba zrovna ten kostel

který jsi míjel cestou do školy,

nebo si vzpomínáš na vzrostlé

topoly?

I ta holka v bílé šále, co stávala

u kavárny,

může tu před Tebou na stole

stát,

můžeš si uplácat celičký svět,

vše co sis mohl vůbec přát.

Až tě to omrzí, tak ve vzteku

a zlosti, můžeš svět rozmačkat

ve své hrsti,

nebo jej klidně v návalu bolu

smeť prudce na zem ze svého stolu. 

Každý má v sobě svůj

vlastní svět,

učíme se mu rozumět,

čteme se navzájem, poznáváme,

tu marnou snahu, vyluštit

záhadu, že někdo se dá

číst i odzadu.