Písmák Praha II
kouřím z okna
vlasy mi tančí ve větru
na Amélii z Montmartru
ztracená ve světě
Praha I
Bylo pozdě v noci, vlastně už skoro ráno, a oni se procházeli starou Prahou. Praha bez turistů, podvodných směnáren a Arabů vábících do obchodů s ruskými suvenýry se jim líbila mnohem víc.
Pršelo, a to docela dost, takže jim déšť už během krátké chvíle přilepil vlasy k hlavě a po tvářích jim stékaly pramínky, které mohly být klidně i slzami štěstí, nebýt tak utlumeni kbelíkem ginu. On totiž chutnal jako slzy.
Cesta vesmírem
Ubalil mi jointa pro nadpozemský sex, bože, já byla úplně jinde.
Ve víru stupidních i smrtelně vážných myšlenek jsem to s ním desetkrát ukončila a desetkrát se osudově zamilovalazároveň s tím, jak jsem se rozpouštěla a zase skládala.
Střídala jsem perspektivy a způsoby vnímání, cestovala vesmírem, životem a láskou. Vzal mě na večeři, vyřídil obchody a navrhnul film.
Je to tak
Je to tak.
Ani onak, ani jinak,
jenom tak.
Ani za mák jinak.
Iluze
1.
Jako člověk beze stínu,
pára, kterou nelze zachytit,
čekám celý den až se objevíš
2012
STRACH, STRACH neschováš se
POMÍJIVOST bezmocnost
MRK a je to pryč
NEDŮVĚRA ani sama sobě
Bolest
Ta, která bolí, i když nemá důvod,
ta, která nebolí, i když by měla.
Ta, která bolí hodně a mě to nevadí,
ta, která bolí málo, ale mě bolí víc.
Relativita
Každé ráno máváme,
někdy na uvítanou,
jindy na rozloučenou.
Každé ráno vstáváme,
Mně
Milá …. ,
jsi tam. Já myslím, že jo. Že vlastně sedíš pořád na tom samém místě jako dnes.
Subjektivní realita
Měsíc předal žezlo slunci,
s králem mění se království,
teď těm co byli v noci samci,
okolí mění se v bláznovství.
Míjení
Já vím, že přijdeš.
Že jednoho dne po ulici půjdeš
a stejně tak, jako jednou mně se ti někdo zmíní: Ona žije.
Stebou to cukne,
Čekání
Zastávka včase,
já sledována, on sledujíc,
kroky zamrzly nám vnohách
doufáme pouze,
Pozdní odpoledne
Vycházející slunce váhavě odkrývá tajemství,
zpovzdálí smutně pozoruje
jeho rezignovaný postoj nad tím,
že je sám.
Dívka v červeném kabátě
1.
Listí se nechává unášet rozhodným větrem,
ruce mrznou podzimním chladem.
A neberu si rukavice,
Večerní svoboda
Šalina 6 a výhled na Pionýrskou,
3 kluci, hořící cigareta,
upřený pohled, sklopený zrak.
Hledání dek.
Jak to vidím já
Balkón.
Tabák v jemném papíře.
Jedno škrtnutí sirkou, ať se trochu ohřeje, spálí.
Je ticho, pohled upírám do jiných prostorů, mazlím se
Identita
Je to jako každý rok,
každý den,
zas je tu jiný
já měním svůj sen.
Sebereflexe na dně
jako by to pomáhalo.
zapomínat,
a nebo vzpomínat
na věci, které se ani nestaly.