O půlnoci ve výtahu

O půlnoci ve výtahu,

ztratila jsem včera hlavu,

úzký proužek světla svítil

a on se mě tolik štítil.

Ten výtah neodvez nás nikam,

jen na pár chvil jsme byli

pod oblohou plnou hvězd

a ústa naše

           tiše hovořila.

- Jsi nerozhodný

   šeptáš v opilém šeru.

Měníme si drobné věci 

na  památku (?)

Nevím, zda-li jsi někdy vážná

nebo plná smíchu jen.

O půlnoci ve výtahu

unikli jsme běsnícímu davu.

Výtah, alkohol a smích,

úsměv, ruce, nevinnost,

dotek, světlo a nerozhodnost.

Je únor – mám svátek a venku leží sníh.

Nekonečná něžnost

v tvých

zacuchaných vlasech.

            *