Rande

Jsou to už téměř dva roky, co mi utekla žena se STARŠÍM chlapem. Ze začátku jsem to těžce nesl, ale teď jsem se rozhodl, že sám už být nechci! Bez ženy jsem byl jako bez rukou... Pravda, jsem trošku stydlivý, nespolečenský a vůbec netuším, kde najít partnerku... Proto jsem požádal mého dobrého kamaráda Karla o pomoc. Karel je u nás na sídlišti považován za novodobého Casanovu...

Tímto úkolem byl velmi nadšen a ihned se pustil do díla... Prvně jsme napsali “pravdivý“ inzerát. Podmínkou bylo, že jsem přidal i foto, a to samé jsem žádal po opačném pohlaví. Chtěl jsem se vyhnout, jak říkal Karel, “nežádoucímu zboží“... Netrvalo dlouho a přišly odpovědi! Celkem šest žen a všechny mladší! Byl jsem nadšen! Tři byly ucházející a tak jsme se vrhli na to nejdůležitější! Samotné rande... Oholit, nejen tváře, ostříhat vlasy i nehty, okoupat, navonět a nejdůležitější, vyprázdnit “pytel“... Karel mně poradil s oblekem i s důležitým doplňkem... Doplňkem myslel okurek, co mi chtěl strčit do slipů. S tím jsem zásadně nesouhlasil... Ale Karel si stál za svým! Dej ho tam a máš vyhráno... A až se vysleču...?! Prostě se nedalo. Karel mi vrazil okurku do slipů a bylo...

Všechna tři rande jsem si domluvil na jeden den. To, jak se později ukázalo, nebyl dobrý nápad... Na každé rande jsem měl přesně hodinu a půl. Pak půl hodiny na koupení kvítka a opět rande...

Nastal den D a já vyšperkován šel do květinářství pro kvítko. Bože jak já byl rudý... Okurek mi dělal třetí nohu, pěkně tlačil a prostě nešel přehlédnout! To byl zas nápad... A chlupy tam dole... Bože jak to kousalo! Naposledy jsem se holil! Škrábal jsem se, jako bych měl muňky! Květinářka ze mě byla pěkně v šoku... Škrábající se vzrušený chlap, co kupuje květiny... I peníze chtěla dát do misky a né do ruky... Ale zvládl jsem to! Přišel jsem do restaurace i s krásnou drahou květinou, sedl a čekal. Po chvíli dorazila první “oběť“. Předal jsem kvítko a rande začalo. Bylo to velmi příjemné a z Janičky jsem měl velmi dobrý pocit. Rozloučili jsme se a já šel koupit další kvítko. Paní v květinářství hleděla ještě blbějš než předtím. Peněz se už i štítila... No nic, s novým, i když stejným kvítkem, jsem šel opět do restaurace a čekal... Servírka hleděla... I jídelní lístek už mi ani nechtěla dát... Zanedlouho se objevila další dáma... Zrovna, když jsem jí předával květinu, přišla do restaurace má předcházející randilka Janička... Zapomněla si šálu. Když mě uviděla s další ženou, beze strachu přišla ke stolu a posadila se. Zeptala se, co to znamená... Nechtěl jsem lhát a tak jsem řekl pravdu...

Oznámil jsem, že přijde ještě třetí... A to jsem neměl dělat! Z Janičky se vyklubala pěkná zuřivka. Popadla sklenici, co měla po ruce, a chtěla na mě vylít obsah. K jejímu překvapení a mé chvilkové radosti, byla sklenka prázdná... To ale neřešila druhá, ještě větší vzteklina. Ta po mně šlahla drahé kvítko... To ji ale dostatečně neukojilo a popadla i tu prázdnou sklenici, dolila ji vodou a hrkla to po mně. To se ale nelíbilo Janičce. Přece si taky musí ulevit... A tak popadla už opět prázdnou sklenici a mrskla ji po mně! Trefila mě přímo do čela! Já se skácel na zem a křičel bolestí. Dámy se vítězně zvedly, myslím, že na mě i plivly, a odešly.

Taková ostuda!

Servírka mi pomohla na nohy a já se šel zkulturnit na záchod. Krvavý, mokrý, poplivaný a ještě mě čekalo jedno rande... To musí vyjít... Se zalepeným čelem a bolestí hlavy jsem opět vyrazil pro kvítko. Paní za pultem už myslím chtěla volat policii či Chocholouška... Stále vzrušený, upocený, škrábající se chlap s rozbitou hlavou, co je asi vegetarián a žere růže, si jde pro další kvítko... Nic, honem jsem popadl kvítko, myslím, že bylo pokaždé dražší a dražší, a opět se vrátil do restaurace. I servírka se už řehnila...

Má třetí randilka už seděla u stolu. Já přišel blíž a uviděl sem krásnou, mladou, pěkně udělanou ženu! A jak jsem zaregistroval, i ona si na první pohled všimla, jak jsem pěkně urostlý... Hlavně ta zelenina v rozkroku... Mrkla na poklopec, na mě a první co řekla, bylo: „my si budeme rozumět...“ Měl jsem strach a radost zároveň. Chvíli jsme si povídali a já měl neustálé bolení břicha. Stres, další hlavní jídlo a další dezert... Chvíli jsem se kroutil, ale v poslední chvíli jsem usoudil, budu muset použít záchod. Nerad chodím na velkou někde v restauraci, ale nedalo se... Omluvil jsem se, vstal a jejda... V tu chvíli mi uběhlo! Bože! Já se zarazil, bylo mi na omdlení! Taková ostuda! No, co už teď... Kolébavou chůzí jsem se dobelhal na záchod. Tam jsem zjistil, že slipy dostaly malý, za to ale velmi významný zásah. Musel jsem je i s okurkem vyhodit. Přeci je nebudu prát a sušit na záchodě... A okurek bez slipů nedržel... Snad si toho dotyčná nevšimne. Ale náhodou, na ostro je to docela příjemné... Při mém pozdním příchodu, krasavici u stolu zmizel úsměv. Zmizla okurka, zmizel úsměv... Sedl jsem a vyslechl si něco, co mi asi těžko uvěříte. Dáma mě chytla za ruku a přiznala se, že má taky tajemství... Napadlo mě, že si vyndá vycpávky z podprsenky, ale ne, bylo to mnohem horší... Prý, že ještě před dvěma lety, byla mužem!!! Mužem!!!

Sakra, jak mně ta ruka rychle ucukla! Nechtěl jsem věřit tomu, že něco tak pěkného mohlo být chlapem! Ale i přes veškeré přemlouvání jsem s tím hermafroditem nechtěl nic mít. Kdyby mi to neřekl... Opět jsem se omluvil a šel si sednout za bar. Mužožena prosil... Ale to vážně nejde... A útratu jsem nechal na něm. Je to chlap jako já... Já už toho utratil za kvítka... U baru jsem si objednal panáka. Pak i druhýho a třetího... Nebylo mi nejlíp...

Servírka byla hodně zvědavá... Prý něco takového ještě neviděla. U čtvrté sklenky jsem jí začal vše vyprávět a dost jsme se nasmáli a rozuměli si. Byla úžasná, vtipná, pěkná a milá! Ale... ...byla vdaná. To, jak se později ukázalo, není až takový problém. Rozvedla se a utekla manželovi... Se mnou, se STARŠÍM chlapem...