Krbová romance

Živý oheň v krbu, má zkrátka něco do sebe...

Krbová romance

 

Nahé dívčí tělo

na bílé kožešině

na krbové římse dvě sklenky

s nedopitým  karmínovým vínem

 

Žár živého ohně

všechno spalující

a přesto slabý

aby obstát mohl

v soutěži se zvoucím

dívčím klínem

 

Pak chvějící se prsty

tajemství hledající

a zjitřená mysl

která poručí

objekt své touhy

stisknout v náručí

a nekompromisně

leč

polehoučku

pohladit

maličkou

většinou

světu skrytou

loučku

Jež vítá hosta vzácného

sice ne solí

ani chlebem

a potom

vstoupit dovolí

bez protestů

dokonce přímo středem

 

A na rozpálených

tělech

zalesknou se krůpěje

které

do hvězdiček rozsvěcují

plamínky z krbu

tančící na polenech z břízy

pak záblesk

který do paměti

vypálí vzpomínku

jež do konce všech dnů

už nikdy

nevymizí

 

　

　

---