většinou umučeným básníkům

není pomoci      hýčkají si svůj těžký úděl

utrpeníčka nevyřešená pohřbívají až v bakchanální nudě

toť žírná půda pro poklesky všechněh převah

naladit si svůj splínek zpříma do růžova                  kde nic tu nic    neva

jsou vytuněné smrtky jimž smutek nijak nenaříká

kdež unavené čtvrtky jimž jejich svůdné energie             nahazuje jen klika

a cosi točí zemí a někteří si myslí že točí jakýs kdosi

netočí se samo točí se jen účast společenské rosy

svedení svědci spílají světcům spoustevnělým

daleko od světa koprní údiv nad zjevností pravd

skládajících se z množin úprav a polopravd

láska se potácí pod i nad povely

ubývá možného                nemám víc než vlastní gesto       mávdu

že není smysl -máš pravdu-       ale já chci žít -cestou- podle svého