Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seFrancis Bacon a proces stávání se
Autor
Movsar
Muž v podzemním bunkru. Nejprve spolkne kyanid. Poté se střelí do hlavy. Hned nato je jeho tělo polito benzínem a zapáleno. Tělo otrávené prudkým jedem, s hlavou zdeformovanou k nepoznání, je odevzdáno neživé přírodě. Adolf Hitler se 30. dubna 1945 stává uhlíkem.
Stávání se je jedním z klíčových pojmů filosofie Gillese Deleuze. Učiňme zde malou výpůjčku a mysleme ten pojem zjednodušeně tak, jako by šlo o zdánlivě nenápadný přechod jedné entity do druhé a ovlivnění, které je tím vyvoláno.
Myslím, že proces stávání se zachycuje na svých obrazech malíř irského původu Francis Bacon.
Diváka asi zaujme, kam Bacon své postavy situuje: uzavírá je do prostoru. Zbavuje je tak možnosti úniku? Obvykle to jsou čtyři holé zdi, které vidíme nebo můžeme myslet kolem portrétovaných osob. Zeď ovšem může mít dva rozdílné účely. Jednak tu máme případ kočky, které zeď umožňuje únik, dělá ji neviditelnou. A pak případ odsouzence, který, postaven čelem ke zdi, má být lépe vidět a útěk mu má být znesnadněn. Linie úniku, nebo past? Anebo jsme ve starém berlínském bunkru, který měl znamenat možnost úniku a stal se pastí?
A tu náhle portrétovanému exploduje tvář, končetiny se nepřirozeně zkroutí. Všude, kde se Bacon objeví, se vznáší výčitka násilí. Proč je ale tak tichá? Ten protest má daleko k hučení davu při nepodařené koridě. Je za tím nejistota? Jsme svědky otřesného násilí, nebo něčeho jiného? Fyzické násilí je ovšem vždy zřetelné, ať už ostré jako břitva nebo tupé jako železná tyč pana Kopfrkingla, nikdy ne nejisté.
Jde tedy o soukromý kabinet násilností, nebo nás Bacon vtahuje do procesu stávání se? Když maluje svou přítelkyni s paží probodnutou injekční jehlou, tvrdí, že tu nejde o odkaz k drogám, že jen namísto biblického hřebu použil jehlu. Co je nám ale do takového vysvětlení? Nakolik patří obraz autorovi? Ležící žena s jehlou v záhybu paže se docela dobře může stávat drogou. Její tělo může poskytovat droze teritorium, ve kterém se mísí syntetická chemikálie s chemikáliemi přirozeně vylučovanými mozkem. Droga se tak stává ženou a žena drogou. Můžeme si představit tělo vystupující ze svých okrajů a měnící se v lány zrajícího máku.
Anebo část triptychu s aktem na záchodové míse. Nahý muž se vpíjí dovnitř a vnitřkem kanalizačního zařízení je vpíjen. Stává se odpadem? Je 12. prosince 2011 a z hlavního internetového zpravodajského portálu bliká zpráva dne: Musíte vidět: Lucie Vondráčková se zablácená plazila podzemními chodbami a ukazovala holá záda. Učinili jsme z veřejného prostoru jednu velkou záchodovou mísu, na kterou dosazujeme postavy dle aktuální potřeby? Lze ještě nevidět právě toto stávání se?
A tak nám Bacon otevírá další rovinu tázání. Ještě v roce 1945 bylo možné, aby se z reprezentanta zlovolné moci stal v krátké chvíli jed, do prostoru rozptýlená hmota a nakonec uhlík. V roce 2011 si tak radikální řešení ani neumíme představit. Necháváme se manévrovat do všech těch obludných stávání se s takovou intenzitou, že k řešení už nic nezbývá, my všichni jsme se uvěznili uvnitř bunkru.
Vysmíval se Bacon nám, když svůj model na záchodové míse podivně pokroutil a nechal vtáhnout do jejích útrob?
8 názorů
to budete milá parta. a k tomu práce rukama, v pěkném prostředí. takže máš taky ráda umění, děláš sochy. já je spíš okukuju. a moc rád. a krupicovou kaši miluju!! :-)
slunceblunce
07. 04. 2016na ty elektrokola mají slevu i teď na jaře :))
slunceblunce
07. 04. 2016tvé úvahy jsou skvělé, škoda, že nediskutuje víc lidí...
jezdím každé tři měsíce na pletení košíků do Osvračína, statek, kde se schází bývalý disidenti, lidi, kteří mají zájmy něco tvořit, povídat si o životě a žít ho stejně ... víš, ono to výše uvedené je pesimistické do určité míry, kam to člověk pustí. Nepotřebuju někam na Amazonku, stačí mi můj dům a mý přátelé, nutnost placení daní a stýkat se v zaměstnání s lidmi někdy nemilými - to je jen okraj něčeho většího. To, co má člověk uvnitř, co si tam pěstuje, jak se učí naslouchat - apropó málo lidí umí naslouchat - to je svět
malíř, který znázorňuje určitou pokleslost společnosti, má uvnitř sebe rozpolcenosst, chtěl by, ale nemůže a tak maluje, poukazuje, shazuje ze sebe.
dělám sochy a obličeje, mám obdbí, kdy jsou mé tváře smutné, naštvané... ani nevím proč... prostě je tak dělám, mám potřebu něco vydat ven.. hm... a pak jdu a udělám si krupicovou kaši a spím jako mimčo. je to život a realizace lidí je různá. Někdo krafe na pavlači, někdo namaluje obraz :))
tak jsem si pokecala a zase jdu