Ve jménu pokroku

Původně jsem ti chtěl napsat o černobíle poetice začátku roku Helena2002, nicméně vše je jinak. Jakousi divnou náhodou jsem napsal další opravnou písemnou práci, takže to v prakci znamená, že se hned musím vrátit do notre ville, bych sesmoli¨l seminární práci a nahrál na audiokazetu svůj krásný hlas a splnil tak podmínky ke zkoušce. Takže se všemi sbalenými věcmi se vracím zpět a už ¨ve vlaku se budu učit..přísahám. V jednoduchosti je síla, jenže jak může ¨mít sílu něco, co neexistuje. Ne sais pas..PA

Na ja, byl to červen 2000, pátek, pokud si vzpomínám, Jarmilka, esence všeho ženského (ty víš, že je mi jí líto) na nás zase čekala zkouřená (nikotinem), prosáklá (nikotinem a stářím) v kabinetě s Františkem, který na letní měsíce odložil svou SSSRskou pokrývku velehlavy-ale ztratil tak sám sebe. AP-pourquoi je ne sais pas écrire ve zkratce? No, tak Jarmil čekala na nás, my na ni a ty jsi se v učebně xxx začala svěřovat.. to jsi takhle večer jela s Nancy a peut-etre i s nějakou svou sestrou (či dcerou) a najednou autu začalo něco bránit v cestě-ale jen na chvilku, protože MŇAU, MŇAU se nedá sténat věčně-zvlášť jsou-li tvé buňky spojeny náhlou chemickou reakcí s asfaltem... Doufám, ergo vím, že to bolí dodnes..a proto tento způsob teorie mohu jen schválit. TIP TIP TIP

máš pravdu....ale co se proti tomu dá dělat???? obávám se, že nic....