Esence života

Vae victis!

Důležité je nepodlehnout vědomí o tom, jak každým ránem prosévám písek času dlaněmi. Nahodím stroj v hlavě, přitáhnu uzdu fantasii a zařadím se po bok skomírajících barev v duších ostatních lidí. Pěkně nám ta šedá barva ladí... Odspodu až do nebe...

Vae victis! Carpediem! Pořád si ta slova opakuji s násilností v hlavě. Strhávám ze sebe strojenost, abych smyl i tu největší špínu zahnízděnou v kostích a ozvláštnil si život chaosem. Stydím se za výdobytky kterých požívám v našem státě a přitom je bezmězně vyžaduji. Já stojím i v řadě svorně zpívajících Čechů a biju se na prsou do lva a přitom sklápím oči při bolesti, kterou mne svírá u srdce vědomí zkaženého národa. Národ s odkazem, který nedokázal ani unést. Národ s odkazem za který se stydí bojovat!

Vae victis! Boj se človíčku, přede mnou nikam neutečeš! Jsem ČAS, který jsi si sám stvořil aby jsi měřil kvalitu svého života. Pěkně si ukrajuj ze svého, já Ti to počítám! 20 let, 30 let, 50 let... pokaždé při oslavě máš pro mne tu samou výmluvu: "Kdyby se dalo tak všechno vrátit?!". Je to taková zábava počítat Ti neomylně každou vteřinu a pozorovat zoufalství s jakým se mne snažíš dohonit. Tak proč jsi mne vlastně stvořil? K čemu je Ti čas? Zrození a smrti, nejsi o nic lepší než zvíře, jen trochu dokonalejší. DOKONALÉ ZVÍŘE!

Teď mi naslouchej a pozorně: I při své dokonalosti kterou se honosíš, i při svém umu na který sázíš, i když jednou dokážeš bežet po mém boku světelnou rychlostí a vnímat mne jako omyl lidstva ... i přesto že si konečně uvědomíš že se dají procesy vracet zpět stejně tak jak běží dopředu a ty se tak vrátíš do svých 20ti let ... tak i přesto budeš zvíře a budeš hladovět! Hladovět po poznání a nikdy nepřipustíš že někdy je lepší z boje ustoupit a zachránit tak věci o kterých Ti nepřísluší rozhodovat! Nakrm se životem a plnými doušky, ať máš před smrtí na co vzpomínat. Udav se pěkne svojí pýchou, rodinou pohodou a zlobou světa. Oplakej svraštělé čelo a stařecké bolesti. Svěř se mi jaké je to promarnit životní šance, nevycestovat do světa a najít se. Ubožáčku, ... jsem tady pár miliard let a stvořil jsem já Tebe a né ty mne jak se domníváš. Copak?? Ponížilo Tě to? Že jsi můj otrok a nic s tím nenaděláš? Tak rychle rychle, jdi - utíkej ať ten život stihneš naplnit a můžeš se mi smát! Blázne, ... vůbec mne totiž nezajímáš! Protože já nejsem ČAS, jsem stav. Stav věcí které spolu souvisí v tak malých nitkách, že je ani nemůžeš vidět, natož s nimi hýbat. Ale mám pro Tebe dobrou zprávu!

TY MUSÍŠ BOJOVAT! Bojovat za to, aby děti našich dětí mohly svorně se STAVEM hýbat a vrátit tak třeba i Tebe do života.. A až se Ti ten život po stopadesáté okouká, sedneš si vedle mne na hvězdu a budeme se spolu smát jaká že je to legrace ta honba za naplněním života!

Carpediem všem! Ať i malá drobnost ve Vašem každodenním rituále zvaném život přinese kapičku vzdoru proti vůli celého lidského stáda zvířat.