Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Veľkí odchádzajú často celkom ticho

18. 12. 2011
11
8
1620
Autor
Deepness

Smútim. Viac ako som si myslela, že budem.

V každém člověku je samozřejmě přítomen život ve svých bytostných intencích: v každém je kus touhy po vlastní lidské důstojnosti, mravní integritě, svobodě zkušenosti bytí, transcendenci „světa jsoucen“; každý ale zároveň vě větší nebo menší míře je schopen smířit se s „životem ve lži“, každý se nějak propadá do profánního zvěcnění a účelovosti, v každém, je kousek ochoty rozpustit se v anonymním davu a pohodlně s ním téct řečištěm pseudoživota.

 

Václav Havel: Moc bezmocných, Archy, Praha 1990, str. 17


8 názorů

*

Garay
24. 12. 2011
Dát tip
Už za prolog tip.

MarK.
19. 12. 2011
Dát tip
.. *

...smutníš a já zapálenou svíci zapíjím tichem *a Panu Vaškovi**

Čudla
18. 12. 2011
Dát tip
Deepness díky. I mě je smutno. A moc. Měl jsem v životě to ohromné štěstí, že jsem V.Havla poznal osobně. Nepoznal jsem většího Čecha.

Náš Kennedy je za vodou, už nemusí mít strach. Střílet po něm nebudou, vždyť pochopil to sám. „Toho špinění mám dost, ztrestám všechny drzouny, ať prosí o milost.“ Náš živej, mrtvej Kennedy, náš mrtvej Kennedy je už stejnej jako byl kdysi jeho kat – rád. Příbor máš – tak se nažer! Příbor máš – tak si vyber! Mladej demokrat chcípnul a stačil na to sám. K čemu plýtvat kulkama a krví špinit zem. Disidentský svině řvou to co křičel bolševik se stejnou rutinou. Národ nepláče a ani nebude, i když mrtvejch Havlů je tu všude kolem dost. Rakve se nezdobí, vždyť taky není proč. Bez předkrmu sežrali děti sametu, hned to zametu! Černý auta přijedou a masa zatleská, trpkej úsměv rozlejou všude kde se dá. „Vašku já jsem jeden z těch, kterým paměť slouží, proto musím zakřičet, mrtví Havlové!“

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru