Nepoznaná

Už zapadá slunce,

tma vkrádá se do ulic.

Ty mezitím tichounce.

do dveří zasouváš klíč.

Teď můžeš jít ulicí,

nikým nepoznaná.

Svou tvář před všemi skrýt,

toť tvá největší snaha.

Na tváři šrámy,

nechtíc se zhojit,

chceš skrýt před těmi,

co by tě snad chtěli zas ranit.

Ve tmavé kápi šité tmou,

ulicí kráčíš dál s hlavou vztyčenou.

Však jak dlouho chceš svou tvář skrývat?

Nač bát se chvíle kdy se začne rozednívat?

Proč hrdě neukázat zradou zjizvenou tvář?

Vzchop se, pro jednou buď  Ty rváč.