Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se01-01-00
03. 01. 2000
2
0
1839
Autor
Tanizaki
vynulujem letopočet
a začneme od začátku
kde jsme byli zapomenem
schováme si na památku
jenom možná kousky štěstí
Rozpoutáme Velkou Hádku
o tom, co ta slečna věští
všemu lidstvu, k jeho svátku:
"Skončíte jak šneci v kleštích
křupati vám budou domy
nepomůže Lamželezo
nepomohou lidé z hory..."
"Vidím sochy... lezou
na zem Vidím stromy...
běží srázem Vidím jehly
v kupkách slámy... nebo trosky
zašlé slávy Vidím části
lidských rukou kterak zkouší
souboj s nudou Prohrávají
všechny šance... zabalí
si tedy rance a utíkaj za svobodou...
klopýtají rudou vodou Nikdo
neví kde to skončí
mazlili se slzou v očích
až vrazili na uBohé
vzpomenuté místo žalu
Shlédli vlajku na stožáru
Ale Běda...
místo žáru
lásky otce mileného
čekalo je v ledu tělo
které dutě DUTĚ znělo..."
začínat zase jednou od začátku není vůbec špatný nápad
jenom prostě nesmíme zapomenout na chyby a pak, když už je pozdě, se divit, jak se to mohlo tak zvrtnout.
líbí
jenom prostě nesmíme zapomenout na chyby a pak, když už je pozdě, se divit, jak se to mohlo tak zvrtnout.
líbí