Písmák Múza
Nádherná, spletená v ranní pavučinupojídáš iluze k červenému vínuLaskavá, k mým nesčetným vadámza to Tě nepovolaně požehnávámKouzelná, s rudě střapatými vlasyzelený nádech sdílý tvoje řasyUnylá, v slavnostně zlatém deštisedíš vystavená na náměstíSvůdná, oděná do krvavého prádladle manuálu samotného ďáblaOmezená, ve lži k sobě samétvá víra spočívá teď na méUpřímná, ve světle polední lunyproplouváš skrz snové dunyMilovaná, se zjizvenou dušímluvíš k těm, co vypadají hlušíBlažená, v mlze rajského plynunásleduješ postavu vlastního stínuŠilená, v radostné přetvářceveříš mně,obnažené lhářce.
El ángel de la borrachera
Růžové brýle
z pavučin
noci
šourající se za velkým
Unavené kapky krve
Bláznivě lenivě svíji se slzy odpočívají (si) což není vina tvého klína Vzlykají (si) na mém hrobě v zlobě (si) Potají zoufají pod peřinou splynou MOŽNÁ otřepaně snaží se dojmout a pojmout kaluže krve na sněhem zavátém zápěstí (si) nevěstí NIC .
TBC
Po sluncetřpytivém Okně stékají lehkovážně Slzy deště . a za ním v modrém oparu v rozmaru Mlhy pod bludištěm osiřelých větví se Řítí antracitní kůň s jezdcem bez sedla Blíží se pomalu plíží se zákeřně DO MĚ a s mrtvým ohledem spaluje pohledem. Chvíli před cílem zmizí pod třepotem bílých křídel zmatené holubice s vydutým břichem plným hniloby ze zloby Na chvíli ztrácím se křivým spárům TBC .
proZRAZENÝ ANDĚL
. točí se závratně srdce k puknutí láskou naslouchá šepotu duší. . v šustotu našedlých křídel .
ROLNIČKA aneb vánoční nadělení
rolnička na dveřích vábně si zpívá nahoře nad městem bíle se stmívá promrzlý človíček vyndavá provaz smutku a samoty má v duši obraz rolnička na dveřích vábně si zpívá zrzavá holčička slastně si zívá kouká na televizi z pohodlí křesla poslouchá unyle reklamní hesla rolnička na dveřích vábně si zpívá maminka v obchodě nervózně kývá nesnáší vánoce s tím věčným tlakem loni ji opustil muž vánočním vlakem rolnička na dveřích vábně si zpívá v kostele ve městě plno ted´bývá před knězem ve studu kaje se babička kvůli ní trpí ted´ její holčička rolnička na dveřích falešně zpívá maminka z okna se bolestně dívá holčička přemýšlý co přines Ježíšek babičce úlevu tátovi hrobeček rolnička na dveřích Ježíška provází bolest je pod sněhem, naděje přichází .
UTEČ
Utíkej, do bílé země sličného lidu sladká melodie tě uvítá až se proplížíš její bránou Spatříš ty tváře osvícené stínem smíchu jakoby v křeči cení zuby mezi řečí Co člověk, to příběhto skvost to nemoc Skáčou na kolečkovém křesle hrajou si s životem zpívají, pláčou vztekle slintaj milujou se spolu bez sebe Až poznáš jejich moudrost, utíkej, utíkej rychle pryč nebo je přijmeš nakazíš se a zůstaneš tam na věky s nima atou tupou znělkou blaženě nešt´astný vyvržený lidma .
Hranice z hříchů
Já d´áblova děvka plivu ti do ksichtu když ležíš na kříži a ve výši mé paty stékájí tvé slzy krve Unuděně zírám na tvé unavené tělo prosící o smilování a přibíjím tvé ruce na dřevo Bodám do tvých bosých nohou ten poslední hřeb symbol lásky Maluju to co z tebe zbylo a miluju tě víc než sebe nenávidím S dotčeným pohledem pak umíráš na hranici mých hříchů.
snoopymu k ...
na ledově rozpálené zemi sedíš a zpod tvých střapatých vlasů prosakují slzy zastírající oříšky v tvých očích biju tě slovy a ty umíráš pak ale cosi se stane a já tě miluju zrychleným dechem šeptáš mi do ucha hladíš mě medvědím kožíškem a stéká z tebe únava ležíme zpocení na chvíli št´astní.
STRACH
příjemné dušičky s úsměvy na tvářích a iluze alkoholu (. ) vrací se letící jizvy dosedají na mou mysl šklebí se mrtvola se zvráceným žaludkem bez obav z bolesti belhá se anděl bez křídel s vyhaslou pochodní pokrytou slizem minulé vášně proudící krví bojím se návratuk sobě.
že by soumrak ?
Vatové mráčky pomalu spěchají
listové břízy vesele vzdychají
okolní ticho krásně ševelí
růžový medvídek zpívá si v posteli
HROB
Zjihlé listy smuteční vrby sklání se nad nedbale zašlou postavou bílého anděla s chladným pohledem a rozsápaným srdcem Prší kapky vesele narážejí na černou desku a její poselství mizí v jemné mlze Podivný anděl prosí nebe aby seslalo jeden blesk rozbilo jeho mramorový hrob a uvolnilo lavinu krvavé bolesti nastřádané za léta kdy přihlížel všem těm pohřbům Odpovědí mu však je zlaté slunce odrážející se v kamenných slzách.
Přízrak
Ztrácím se v teplém objetí zapomínám na bolest a smích vnímám jen střapatou čerň tvých vlasů a mizím do zeleně vlhké celty rozvrzaného stanu Na provizorním letišti se pak objeví on Přízrak utkaný z pavučiny orosené slzami všech zrazených Jeho oči se vpíjí do mého svědomí Sleduje vyčítavě všechno a nic Halucinace. strážný anděl. nebo démon. vyhřezlý ze zbytku temnoty mé duše zimnice On s lačnými ústy cosi zpívá o smrti, své paní Za ozvěny laskavých a lákavých kapek deště t´uk t´uk odchází navždy (.
noční siesta
Hroty bílých nožů bodají do pařížsky modrého nebe padajícího na černou siluetu nořící se do nedohledné hloubky vody cestovatelky Noční zima se dere pod kůži až na kost Prokřehlé postavy z pohádek sbírají úlomky vzduchu za doporovodu šeptání A pak. Zákeřně kouzelný pohled oříškových očíz(. )novu kulisou se stává třesk kulečníkových koulí a náplní. čaj rozpouštějící sladkost
nanuků : .
déšt´
Miluji svatý déšt´ sbírající špínuZe-mě splachující ji pod povrch, možná pokrytecky, ale s nádechen prosté vůně Miluji rozprskávání kapek deštěna tvém velkémnose, když stojíš ve voděse rty zdravícími nebea s tisíci malými křišt´álovými bleskytříštícími (se o) vodní hladinu Miluji očistu deštěm za doprovodu bubínků plechových, dřevěných, asfaltových. Prší celou noc na malou chvíli se vše ztrácí v průhledné mlze zapomnění Ráno (zrcadla)nastavenáv ulicích města a venku na poli úplně stejně Miluji tedy děšt´ a zmáčené oblečení s husí nahotou pod ním.
DĚVKA
Rudě rozcuchané vlasy míjí zelený odlesk očí s nádechem neřesti Zkažená obnažená touha dovoluje krutým obličejům mlsných jazyků zneuctít citlivost spolu s proradnými chorobami z vysmátých nocí Cosi tu však kazí dojem To srdce zoufalé milující, snící. rozervané přetnuté na čtyři kusy dva z nich chybí jeden je naplněn a poslední miluje a je milován možná A co z toho plyne. vášeň bez lásky láska s nadějí neslučitelně. společně budí dojem děvky.
ŽÍT
Umírala jsem Už byla na dosah mé duše Tak půvabná a šlechetná Její vlasy voněly všemi barvami její postava se vznášela kousek nad zemí Blížila se k mému netečnému tělu A já se chvěla Viděla jsem v jejím stínu všechny mé proradné a milující anděly Zavřela jsem oči a čekala Nic se nedělo Ona mě prostě minula Křičela jsem na ní, nadávala prosila nic Pak se přeci jen vrátilalehce se dotkla mé kůže kostlivými prsty a já utekla .
pohádka
Jedna malá muška létala jednoho pozdního večera
po pokoji. Už byla tma a posvátné ticho noci pře- rušovalo jen táhlé psí oddechování a světlo baňaté
lampičky. To světlo bylo jako magnet, který přita-hoval a lákal a přitahoval a ona odolávala. Ma- minka jí vždycky říkala, že se nesmí k světlu při-
bližvat, a že pod oním sluncem odpočívají jejich babičky a dědové.