Visíc na podstavci chtění

…vysoko

a střemhlav dolů

svištím mezi stromy

hladím se s větvemi

a prostoupivší      do minulosti

do bývalých          domy stojí

na svém místě           se myšlenky rojí

a prostupují vlnami

blíží se      jak blesk na krátko

pozlátko se vytrácí

a chmatáci času

nezahálí ani chvíli

včelky bzučící si      z dobou

za oponou slov      co kráčí

trním si cestu      udělá      kdo chce

za krve po kapkách      si den za dnem

ani nevšimne

že ubývá svitu rán

ač odevzdaní ležíme      na podstavci chtění

a chtě se dotknout      hvězd

učíme se i pod něj

proplouvat      mezi deštěm

z cizích mraků

z paneláků vědomostí

kostí strnulých všednostmi      zamrzá

i ta poslední

nechtěná

odsouzená

odražená zpátky

do smutné pohádky      lesů kolem nás

semínko klíčí

s šeptáním

se snaž

ale odpověz mi

proč

proč      v nás