Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Jeho gesto

06. 01. 2002

1020

Autor

Hippie

To se stává...

Usínám s pocitem odmítnutí

Bílé světlo měsíce v úpln‘ku

ke mně proniká

Bez pozvání

Vzduch se chvěje

A odložené hračky

Vypovídají o náhlé změně

Zaprodání

Ukřivděně sedím v pavučině

A stesk pomalu mizí

Za hustou mlhu se neschovám

Předpokládalo se černé odpuštění

Kromě posedlých zvuků noci

Zmizela jsem však ve tmě

Barevnou škálou

Pověrčivých stromů

Nemohu si pomoci, ale opět - jsi Mistr i Markétka zároveň, myslím Mistr Metafor, musím ocenit nejen dva velmi vydařené poslední řádky ale i prvních sedm, ty jsou opravdu kouzelné jak magické sluneční závoje, ale vždycky se Ti tam ty skvělé metafory smísí se skoro až zbytečnými chybami, myslím náhlé přechody jedné myšlenky do druhé a celkovou slepovanost díla, vždycky když pročítám jakékoliv Tvoje dílo zraňují mě dvě věci - kvalita Tvých metafor a schopnost snové imaginace x nenaplnění původního záměru a rušivé řádky. Kvalita metafor a schopnost snové imaginace mě zraňuje, protože Ti ji závidím. Rušivé řádky, protože je mi líto zkažené básně kvůli jednotlivým fragmentům a ty logicky vyvolají nenaplnění půodního záměru, kterým je mnohdy navození nálady. Mnohokrát mě zaujmeš a mnohokrát zklameš, asi jako všichni.