Vzpomínky

Vzpomínky

Sedím teď v křesle, tu hněvu náraz,

přede mnou zrcadlo, v něm přestárlý obraz.

Prsty se třesou, též seschlé mém dlaně,

v nich mám pár fotek a dívám se na ně.

Při tomto pohledu mne něco mrzí,

vždyť celý se třesu a oči mi slzí.

Už uběhla léta a přibyly vrásky,

tělo se znavilo a spadaly vlásky.

Však vzpomínky budou, budou tu stále,

vzpomínky klepou – „Vstupte přec dále.“

Jsem malý chlapec, zubů tak pět,

plynule řeknu nemnoho vět.

Něco však dobrého je na tomto věku,

nebrouzdám po poušti najít svou Mekku,

nehledám života svého ten smysl,

však chabá a krátká je moje mysl.

Už jsem zas starší,

mám pod nosem vousy,

hormony plaší,

lásku,tu vyzkoušet chcou si.

…

17.1.2000